jaro/valkýra

už nevím co bylo

ve snu o netečnosti světa je budoucnost

pomalou závratí ze vzpomínky na den který nepřišel

 

:mořská nemoc:

stonající po vzdáleném rytmu vlakového kupé

praha-poprad

silnici na konci rozdrcené smaragdovou továrnou

tajuplného ostrova kostarika

spícím  teď v mém kameni zarostlého akvária

s ním

 

jsem sběračka šafránu na svazích karpat

i naléhavý odliv krve do srdce odlehlých pastvin

sražených doprostřed noci

do horkých tkání nicoty

dálkou siničního světla

 

:od vůně rzi:

přeříkáme staroseversky hodiny ohně

znovu

dokud se nezhasne v lasturách perleť

nad pruhovanou zpovědnicí hradní stráže

 

lapeni v papírovém modelu města

/abych se zády alespoň odřela o kostel

o půlnoční stěnu

o vulgární epigram středověkého kameníka/

 

nad těmi zdmi

po letech znecitlivělými  prsty přečtu minulost

chimérám z vydloubaných očím

když uvěřím všem jejich odstínům

 

 

 

---