perspektiva/obora/pouť

ve čtyřicátém snu

snažím se rostlinu umístit do dlažby

proto jdu i prachu po lomech

a mezi odlesky slíd spím křemeni v roztroušených žilách

ze zažloutlých herbářů ;hřbetům nekonečné řady

nalistuji akvarely okvětí

a pak v zákoutí úponků se dlouze rozplétám

kam až trouchnivé kořeny posvítí

 

:pouť po boku:

kde se imagináriu chvěje rez

kde se mincemi propadám

do drah tvého dna

do ozubeného cvakání automatu strašidel

 

zas na obou stranách; netvor i panna

a kov nám studený

už dlaněmi protlačil kruh

 

protože neptáš se

je mi , že naději

raději hladím po čelistech

zvířecího stesku

 

přesto

:v pravidlech srdečného provozu:

důvěrně známá městu

je i z mého snu

ráno po břehu

tatáž nekonečně posunující se tramvaj

příběhu který nesmím

 

 

 

 

 

---