Zrzka

Děvčátko ryšavé v koutě tiše pláče
neví o své kráse je to ještě ptáče.

Kůže z porcelánu na těle pihy
na znamení veliké tíhy.

Opovržení urážky a stud
nenávidí každičký svůj chlup.

Smířená chápe že přání se neplní
ona nikdy nebude mít vlasy havraní.

Kluci se oní neperou
proč nemohla být třeba blondýnou?

Čas plyne léta běží
ryšavou dívenku poznali byste jen stěží.

Dlouhé kadeře barvy ohně na dálku září
jejich krása dávno zastínila jizvy z mládí.

Z ptáčete stala se bohyně
ne jeden muž touží dostat se do její svatyně.

Už dávno není terčem posměchu
ty vlasy barvy ohně hodny jsou obdivu
a ona to ví...