Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDokonalé společenské zřízení
Autor
VolkodavKO
Každý člověk má právo na průměrné množství osobního štěstí.
Každá dokonalá lidská společnost se na prvním místě musí postarat o dvě věci:
1. Poskytnutí účinné pomoci lidem, kteří příliš intenzivně trpí
2. Poskytnutí průměrného množství subjektivního štěstí každému člověku
Našemu vesmíru je přiděleno určité množství energetického a duchovního potenciálu (tím pádem je mu také přiděleno celkové množství subjektivního štěstí všech bytostí, které v něm existují), jehož část se uskutečňuje prostřednictvím života všech lidí.
Z toho vyplývá, že každé lidské společnosti je dáno určité množství subjektivního štěstí všech lidí, kteří v ní mají žít. A když ho někteří z nich dostanou nadprůměrné množství, zbytek dostane jen podprůměrné (podobně jako v jednotlivých vesmírech: v některých žijí méně šťastně, protože v jiných šťastněji, přičemž všechny vesmíry fungují jako buňky gigantického organizmu, existujícího uvnitř obrovské koule).
Každý, kdo je šťastný, dluží ostatním, kteří jsou méně šťastní, než on. Například poctivě pracující člověk dluží bezdomovci, který vůbec nepracuje, ale jen pokud je množství subjektivního štěstí toho pracujícího větší, než toho bezdomovce.
Konstrukce a vláda naší lidské společnosti zabraňuje tomu, aby byli všichni lidé přiměřeně šťastní, a objasnění důvodu toho, proč tomu tak je, překračuje rámec tohoto krátkého článku.
Nejlepší společenský systém, zvaný "Vlažná Harmonie", a řešení nadměrného utrpení lidí, byly vynalezeny a popsány Pavlem Kastlem.
4 názory
No, zajímavá víra (už jen podle toho, že to píšeš jako nezpochybnitelná fakta:D)...ti to neberu... rozhodně to je věc, se kterou běžný jedinec v dnešním společenské zřízení nebude souhlasit, protože věří zas úplně jiným a rovněž nepodloženým věcem...
okoloidúci
06. 08. 2016vidím to inak.
1) dokonalá ľudská spoločnosť je teoretický konštrukt, reálne nič také nikdy nejestvovalo a obávam sa, že jestvovať nikdy nebude.
2) šťastie je relatívny, subjektívny a v čase sa meniaci pocit, preto jeho priemerné množstvo má v moci viac jednotlivec ako spoločnosť.
3) tomu, čo aktuálne jednotlivec vníma ako ne/šťastie, môže s odstupom času v rôznych obdobiach života prideľovať iné hodnoty a znamienka.
4) šťastie nevyžaduje žiadny vonkajší energetický a duchovný zdroj, v duši jednotlivca môže vzniknúť takpovediac „z ničoho“.
5) jednotlivec až tesne pred smrťou môže ako-tak tušiť, kedy a aké množstvo šťastia v priebehu života dostal.
6) každý, kto je práve šťastný, nedlhuje nikomu nič – uchovaním šťastia pre seba si vytvára zdroje pre horšie časy, podelením sa o šťastie s inými môže svoje šťastie znásobiť v aktuálnej chvíli.