Slovní hříčky

Včera navečer mi muž volal z práce, že si chtěl k obědu ohřát lečo s bramborem. Bohužel, zůstalo jen u toho "chtěl" a lečo netknuté zůstalo v mikrovlnce. Žádal mě tedy, ať ho vyhodím, neboť už bude zřejmě nepoživatelné. 

Strčila jsem do leča čumák - zdálo se mi chutné. Vrátila jsem ho zpátky a napsala sms: "Nechám v mikrovlnce lečo, nepřijde mi, že by bylo zkažený. Je chutný. Případně si ho vyhoď sám".

Říkala jsem si, že až v 11 večer dorazí z práce, přijde mu k chuti. Pokaždé hledá, co by zbodl.

Ráno, když jsem vstala a chystala se do práce,zašla jsem ještě do kuchyně. Za šera jsem ohmatávala černé tečky na kuchyňské lince. Zřejmě zrnka máku.  Jako detektiv Babočka jsem vydedukovala, že muž tedy povečeřel housku. V tu chvíli jsem si vzpomněla na lečo - kuk, stále bylo schované v mikrovlnce. Vyndala jsem ho tedy před ní a spěchala do práce.

Během dopoledne jsem v práci nenašla čas zeptat se na osud leča. Až odpoledne, když už byl muž zase v práci, jsem se sms zprávou zeptala: "Co to lečo, ty pytlíku?!" (nevím proč jsem zrovna zvolila slovo: pytlíku)  "A jak se ti líbil Joreček?" (Joreček je náš pes: Yorkšírský teriér, kterého jsem večer mučila nůžkama, aby vypadal trochu jako pes a ne jako hromada chodících chlupů).

Dostalo se mi odpovědi: "Vyhodil jsem ho :-D  jj lečo je hezké :-)".

....poprskala jsem si v práci celý monitor!