Ptáš se? Odpovídám!

OK!

Chceš teda vědět, kdo opravdu jsem? Máš to mít!

 Jsem člověk kterej žije román. Pokroucenej, zavšivenej styl, kterej celý dílo řadí někam na pomezí braku, psychedelický literatury a lechtivejch erotickejch románků z konce devatenáctýho století. Hlavně nesklouznout ke klišé beat generation, protože bych musel uznat, že rozhněvaní muži jsou mi blíž.

Myslíš, že toho je moc na jednoho člověka?

 Tak poslouchej dál! Jsem člověk, kterej žije obraz, kýčovitej, vulgární obraz načmáranej na zdi v průchodu, kam chodí močit vožralá mládež. Lehká impresionistická krajinka, plynoucí a pomíjivá, ale ve svym okamžiku zcela pravdivá. Gotický oltářní triptych, se vším, co k němu patří - probitý ruce hřebíkama, pokroucený postavy a oči v sloup.

Tohle pořád není všechno!

 Jsem člověk, kterej žije film. Film, kterej, kdyby někdo natočil, kritici ho strhaj, diváci zatratěj a producent uškrtí. Nemůžeš nikdy dostat do filmu tu směsku experimentálního dramatu, nový vlny a nepochopitelnejch Lynchovek. To vše dot říznutý němou groteskou, pitvořivou operetkou a dokumentem z prostředí brazilskejch slumů. 

Aby toho nebylo málo, budu pokračovat.

 Jsem člověk, kterej žije rockovej koncert, vyplazuje jazyk na okolní svět a žere pivní půllitry i s hospodským. Žiju tichý zádumčivý blues. Rád si namíchám koktejl z hiphopový párty, klavírního koncertu, techno rychty a komorní sklatby pro hoboj a orgáno. A vůbec nejradši jsem píseň o tom, jak vychází slunce nad lesem, hraná na dvě kytary a zpívaná sborem skautů pod severnim křížem.

Tohle já jsem. Ale ze všeho nejvíc jsem ten, za kým se vždycky přijdeš dobře vyspat.

Máš pocit, že už víš všechno?

Tak chvíli mlč.

Uvidíš, že toho je mnohem víc.