vánoční KRYCHLE - dílo č.2: Dopis Marii

V kuchyni na stole s dřevěnou deskou leží napsaný vzkaz.

Má milá matko Marie.

Tak jako loni, předloni, předpředloni a mnoho let dozadu máme v tomto předvánočním období na sebe málo času a nemůžeme si popovídat o tom, co nás trápí. Každé ráno se jen míjíme. Pokud se nám poštěstí, předáme si kliku od koupelny a hned zas letíme plnit své povinnosti, které nám osud předurčil. Ani si nepamatuju, kdy jsme společně vypili kávu natož posnídali. O nemytí nádobí po mně ani nemluvím.

Je mi líto, ale i přes tvou přímluvu nemohu Matce Tereze splnit její prosbu. Prosbu tak vroucí a upřímnou. Nemohu dát více. Více nemám. Denně vidím, jak se se slzami v očích loučí s dušemi umírajících v jejím náručí. Vidím, jak se ve víře v nás neustále pouští do marného boje s malomocenstvím, leprou, bídou a nuzností. Je mi líto, více pro ni nemám. Největší část z mých darů si berou ti, jenž zbrojí a vedou války. Pokud neválčí, zahrnují se blahobytem. Stále nemají dostatek a jsou lační po rozšiřování svého bohatství a luxusu. Je mi líto, ale opravdu pro ty nuzáky o které se stará Matka Tereza mám pomálu. Snad příští rok, snad napřesrok.

Děkuji Ti za pochopení. S přáním klidných Vánoc

Tvůj milovaný syn Ježíš.

P. S.: Po celé věky od stvoření světa lidstvo bojuje s chudobou. Problémem není nakrmit ty milióny umírajících hladem, ale ukojit hlad bohatých.