Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŘeč k nenasytným
Autor
Nadpísmák
Město sevřela noc, nevěsta v černém. Vydal jsem se na horu. Temnou pasáží snů, cestou zavlhlých schodů a ozubím hradeb. Když jsem byl konečně tam, kde lidé jen zaznamenávají výšku, zatímco draví ptáci žijí celým svým srdcem, pomyslel jsem na vás. Bylo to jako let střemhlav, tam někde v dálce, dole za okny domků jsem zahlédl vaše vápenaté kožky a pocítil chuť. Chuť k třetí řeči:
Sotva jste ze sebe smyli mýdlo svátečních dnů, už vás pálí oči. Hledíte čím si ucpat hrdlo, zpít hlavu a uchechtat se do sytosti. Poroučíte si jedno po druhém, tuční na srdci a malí na duchu, jak Trimalchio o žranici. Cožpak je vám toho všeho málo? Plamen jediné svíce vydá více světla než celé vaše životní dílo. Tak proto se opíjíte? Proto se sytíte vším, čemu vaše čucháky popřejí dobrého dne? Proto se utápíte v moři jalových obrázků a cintavého žvástu? Bič na vás.
Nevěsta pomalu odkládá černý závoj a mění se v jitřenku. Scházíme ozubím hradeb, cestou zavlhlých schodů a pasáží snů…
8 názorů
"plamen jedne svice vyda vice nez cele vase dilo" je velmi poucne - a melo by v povznesenych radach a napomenutich brzdit i autora tohoto nicotneho textu...pridech jiste romanticnosti mu ale uprit nelze : "cesta zavlhlych schodu a snovych pasazi" vsak zustava nenaplnena.
Začátek se mi líbí, ale od půlky mi to začíná něco připomínat... a nemýlím se. Po závěrečném odhlédnutí ke jménu autora mě napadá, nenapsal-li to převlečený Movsar, jemuž tímto posílám avízo.
:)) posmrtný život je vcelku záživnější, břich krmím jen vydýchaným vzduchem nadpísmáků a ochablá prsa již nehyzdí můj dokonalý zjev... jsem velkorysejší víc než sen... ach, ano, tenkrát muži ještě uměli milovat ženy
ach, agáto. kdysi, je to už moře času, žilas. a jako tenkrát jsi troufalá i dnes. tenkrát tě za to stihla nepěkná věc, když ti uřezali prsy, abys je pak ukazovala na tácu zvědavým turistům v kostelech. ach, jak tenkrát ještě muži uměli milovat ženy.
Docela poetické. Těším se na tvou řeč ke štědrým, laskavým a velkorysým. To bude krásné!
"Nevěsta pomalu odkládá černý závoj a mění se v jitřenku. Scházíme ozubím hradeb, cestou zavlhlých schodů a pasáží snů… " KRÁSNÉ...KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ...