Mrtvý leguán

Všude po zemi se válí mrtvá těla. Je jich asi několik, dvě nebo tak nějak. Do místnosti vchází dva muži. Jeden z nich je vrah a druhý. Druhý je Komisař. Komisař, který vše vyřešil.

Vrah: „Já to nebyl pane komisaři. Přísahám na studené tělo své matky.“
Komisař: „Ty jeden uličníku! Vždyť matka tvá jest zde mrtva.“
Tělo ženy: „Ano dočista mrtva. Byla jsem zavražděna.“
Komisař: „Vidíš! Tělo nám poskytuje důkazy. Nezanedbatelné, ba přímo neprůstřelné důkazy.“ 
Vrah: „Hold, je to pravda, že byla zavražděna, ale kdo ví kým?“ Vzhlédne a roztáhne paže. Křičí. „Kdo to víííííííí?“
Mrtvé tělo dítěte: „Já bylo zabito. Podívejte. Takhle nepohodlně pohozeno.“
Komisař: „Hle! Jak kruté zabít dítě. Ty musíš trpět zrůdo!“ Ukáže prstem na vraha a strne v této poloze.

Vrah mezitím sklopí zrak a slza mu teče po tváři: „Jaká to zrůdnost dopustit se vraždy na dítěti. Kdo mohl tohle udělat? Kdo? Ptám se já znovu KDO? KDO? KDO?“ Klekne si na zem, opře se oběma rukama o podlahu a pláče.

Komisař: „Však svého činu ani nelituješ? Jsi odporný, ohavný, odpudivý a jdeš mi na nervy.“ Komisař se opírá o stolek rukou a ztěžka vydechuje. Vypadne mu doutník z úst a utírá si pot z čela a vykřikne. „Mám tě dost Vrahu!“
Vrah klečící: „Nemohu uvěřit, že jsou všichni mrtvi. Kdo zavolal vůbec a upozornil na to?“

Do místnosti vstoupí muž s kočkou v náručí a v hedvábném pyžamu: „Já zavolal pomoc. Já jsem nalezl zdejší chudáky, se tady povalovat. Já jsem ten hrdina. K tomu jsem ještě bohatý a zazobaný. Mám dvě auta a tři vily. Já jsem ten, co nemá peněž málo. Já jsem ten,“ vykulí oči, „DŽENTLEMN,“ chvíli takhle stojí a poté řekne víc dramaticky: „Ano mluvím s vámi pane vrátný!“

Ze skříně v rohu pokoje vyleze vrátný oděn pouze pyžamem: „Odhalil jste mne pane! Jsem v této skříni a přiznávám se k vraždě vašeho leguána. Nemohl jsem jej vystát.“

Komisař: „Hle vy zabil jste toho leguána? Toť neodpustitelné. Vznáším nad vámi okamžitý trest smrti!“
Vrátný: „I doufal jsem v trest horší! Ale přeci jenom velemocný pane soudce jak je možné, že jste mne našel zde v tomto pokoji?“
Soudce vyleze poklopem v zemi: „I nasadil jsem na to své nejlepší lidi. Ale tady pan Vrah nám poskytl stopu, když vyvraždil celou svou rodinu v domě pana Džentlmena s kočkou.“
Pna Kočák: „Nemohu s tím nadále žít. Já jsem zabila toho leguána. Vrátný mne pouze kryje. Jsem stvůra. Ale nešlo odolat. Suďte mne, máte na to právo.“
Tělo ženy: „Pan Kočák za nic nemůže. To já zabila leguána, a poté spáchala vraždu na panu komisaři.“
Komisař: „Pravda neb mrtev sem!“ Vytáhne pistoli, jenž z plastu je: „Tšš tštštštštš, ááááááá“.

Komisař padá k zemi. Chytaje se za srdce. Neb střelil se do hlavy.

Komisař: „Pohleďte, jak nemilosrdně zavražděn jsem byl.“
Pan Kočák: „I viděli jste? To on zabil leguána.“
Tělo dítěte: „Ne. Leguán zabil jeho. Všechny nás zabil. Copak to nevidíte.“
Na vrcholku skříně leguán: „Nezabil jsem nikoho. Byl jsem zabit. Stejně jako teď zabiji pana Soudce!“

Zhoupne se na laně a zabije soudce. Ten padá k zemi na kolena. Roztahuje paže. A se zalomenou hlavou očima ke stropu prohlásí: „Již nejsem mezi živými. Umírám. Vzkažte mému muži, že se již dnes nevrátím, ale zítra bych to mohl stihnout.“

Vrah vykročí k soudci a chytí jej do náruče: „Proč svět je tak krutý. Vždyť zemřel Soudce. Co si počneme?“

Džentlman: „Ne soudce jsem zabil já.“
Mrtvý komisař: „Obviňuji tebe! Vrahu! Nejdřív zabiješ mrtvolu ženy a poté i tělo dítěte. Jsi hovado!“
Vrátný: „Nemohu snést pomyšlení, že jsem v místnosti s vražedným leguánem. Musím to ukončit. MUSÍM!“
Vytahuje prázdnou lahvičku jedu a pije….
Vrátný: „I loučím se s vámi hovada! Proklínám vražedného leguána, aby snězen byl co nejdříve panem Kočákem.“
Pan Kočák: „Ne již nemohu jíst. Jsem totiž mrtev. Huuu huuu huuu.“
Džentlman: „Ne já jsem již mrtev. Pohleďte. Vidíte?“
Džentlmen se otočí a všem ukazuje svou modřinu na lokti.
Mrtvý soudce: „Toť důkaz jeho smrti.“
Mrtvý komisař: „Tohle je zamotané. Kdo ještě živ je?“
Vrah: „Nikdo. Já zemřel duševně.“
 Mrtvý pan Kočák: „Vždyť je to blázen. Prachsprostý obyčejný cvok.“
Mrtvý Vrah na duchu: „Je to již tak. Nedokáži se vyrovnat se smrtí tolika lidí. Jsem totální blázen a odcházím z této místnosti poznamenán na celý život.“
Pomalu vstane a odchází. V tom ze dveří vyskočí policista: „Zadrž! Byl jsi obalamucen!“
Mrtvý pan Kočák: „Ty ses v tom musel šťourat že?“
Policista: „Nemohl jsem jinak. Jsem totiž úplně někdo jiný!“ Zahledí se do očí vraha: „Já jsem totiž vrah v utajení.“
Mrtvý komisař: „Když ty nejsi policista, ale vrah v utajení, kdo jsem vlastně já?“
Policista dramaticky vzhlédne: „Ty jsi leguán.“