Má první hodina tance

Má první hodina tance

Byl pátek a ještě k tomu třináctého. Tento školní den nezačal vůbec pozitivně. Několik neočekávaných prověrek a plouživé tempo školních hodin mi na tváři úsměv opravdu nevykouzlilo.

Přes všechna černá oblaka v mysli jsem se snažila dodávat si naději na vyjasnění dne tím, že e vše po poledni změní. Dnes večer mě čekala první hodina tance v mém životě. Do tanečních jsem se velice těšila, i když v těchto chvílích jsem se začala obávat toho, jaký spád tento den nakonec nabere.

Po skončení vyučování přišla další nemilá zpráva. Z hlásné trouby na vlakovém nádraží se ozvalo oznámení o půlhodinovém zpoždění vlaku směrem do města. Tak se později i stalo, a proto jsem domů dorazila s výraznou časovou prodlevou, která mě dovedla k ukvapenému chování a stresu.

Nemám ráda zákony schválnosti a už vůbec ne, když se dějí právě mně. Nejenže jsem zápasila s odíváním šatů, ale nenadálé komplikace zpestřil i problém se střevíci. Jak jsem po chvilce zápolení s dveřmi botníku zjistila, první střevíc zapadl až na samotné dno tohoto nenasytného monstra. Mimochodem, tímto způsobem mi botník sežral už víc bot, ale zatím jsem si ještě nenašla čas na to, abych ty boty vylovila na světlo boží. A když na to nebyl čas dřív, tak dnes bezesporu také ne. Beztak to bylo jedno, i kdybych ten jeden střevíc teď vylovila, nebyl by mi k ničemu, protože mi druhý poněkud rozkousaný střevíc v zubech přineslo pyšně a s loveckou vášní moje nové štěně.

Začala jsem šílet a rozkousaný střevíc jsem vzteky hodila do kouta. Jediné, co jsem v tento moment věděla, byla skutečnost, že se noblesa v mém případě nadobro ztratila. Navlékla jsem si tedy první boty – kecky, které mi přišly pod ruku. Při zavazování tkaniček krásnou černou látku ve švu šatu v oblasti mého pasu prosvítila barva mé kůže. Boty sice halily šaty, ale díru v látce nic neschovalo. Se sakramenty jsem látku pár stehy sešila k sobě. Ale ve spěchu jsem visející jehle s nití v šatech více pozornosti nevěnovala. Vlasy jsem si spletla v ležérní cop, tvář přepudrovala pudrem a oči lehce nalíčila světlými stíny. Ani jsem nestihla zapózovat před zrcadlem, protože smluvené taxi na mě již netrpělivě venku čekalo.

Při příchodu do společenského domu vše probíhalo hladce. Atmosféra se nesla v klidném duchu a já si oddechla, protože vše naznačovalo tomu, že mě smůla ze svých spárů propustila. Prvnímu večeru velel přísný taneční mistr. V rámci dámské volenky jsem si zvolila vysokého sympatického tanečníka. Začali jsme se učit první taneční kroky a variace. Při mém pokusu o tanec jsem několikrát tanečníkovi dupla na nohu botou. Pomalu se z jeho tváře vytrácel úsměv, ale v okamžiku, kdy se mu do prstu zapíchla jehla z mých šatů, jeho úsměv zcela zmizel. Vražedně mi hleděl do očí a ani omluvy mi v této situaci nepomohly. Trhl rukou, aby ji od jehly osvobodil, ale to už stehy šatů nevydržely a látka se začala párat. S napůl roztrženými šaty, ostudou a slzami v očích jsem ze sálu vyběhla a zastavila se až za domovními dveřmi.

Dnes se mé příhodě ráda zasměju, ale tentokrát mi do smíchu nebylo. Tímto počinem pro mě celá taneční kariéra nadobro skončila. Moje pověrčivost se jedině potvrdila.