Nerezová pouta lásky - první část

Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je devatenáctiletá Elizabeth.

Celé roky snila o velké lásce, porozumění a romantice. Elizabeth neboli Eliz měla v životě smůlu jak v lásce, jak ve škole tak i co se týče kamarádek. Eliz měla vždycky o sobě špatné mínění, což jí dělalo problémy a starosti.Když začala studovat střední školu zamilovala se do o rok mladšího Romana.Byl to frajírek, který si hrál na něco, co nebyl. A i když Eliz věděla, že by se do něj neměla zamilovat, tak i přes to se do něj zamilovala. Nejprve to na ní nebylo znát, ale později se to provalilo a byly z toho veliké problémy.Zkrátka, dá se říct, že to byla platonická láska, která se nemohla přeformovat na lásku skutečnou i když city zamilovanosti byly na obou stranách. Eliz kvůli těmto citům psychicky trpěla. Ani si neumíte představit, kolik nocí probrečela kvůli němu.Bylo to pro ni těžké, ale nikdy by si nepomyslela, že by jí bez něj bylo mnohem líp.Když po dost těžkých měsících poznala, že tahle cesta nikam nevede, rozhodla se, že si ho vymaže ze své paměti i ze svého zraněného srdce, ale nějak se jí to nedařilo. Pořád s ním byla spjata jakýmsi zvláštním poutem. Zdálo se, že to pouto, je už napořád, ale mýlila se.Jednou když jela ke své babičce Ingrid,Eliz přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby potkala někoho, koho by mohla mít po boku, někoho, kdo by jí utěšil a podpořil, kdyby měla nějaké starosti nebo trable.Byla sobota před půlnocí a Eliz nemohla spát. Rozhodla se tedy, že se zaregistruje na nějakou internetovou seznamku a někoho si najde. A jak si usmyslila, tak taky udělala. Na jedné z internetových seznamek se zaregistrovala a začala vyhledávat kluky ze svého okolí. Nejpřijatelnější bylo samozřejmě místo jejího bydliště, ale tato možnost byla neúspěšná. Snažila se tedy vyhledat někoho mimo jejího bydliště popř. jiný kraj. Prohledala snad všechny města, kraje, a okresy které byly přijatelné, ovšem zapomněla na jedno blízké město. Město Litoměřice.Když se jí zdálo, že je to beznadějné, rozhodla se, že půjde tedy spát a toto odloží na další den nebo jiný den.Den se přehoupl na neděli 13. května. Elize se zdál sen, který byl možná až moc živý. Když bylo zhruba tak 8 hodin ráno , probudila se s zvláštním pocitem u srdce a touhou najít toho, o kterém se jí tu noc zdálo. Její sen byl ze začátku dost pesimistický, ale měl velice dobrý konec. Proto byla velice zvědavá o kom se jí to vlastně zdálo, šla se přihlásit na danou seznamku a začala vyhledávat kluky, které mu byli aspoň trochu podobní. Myslíte že ho našla? Ano našla. Ale nejdříve napsala jednomu klukovi, který byl z jejího města, kde bydlela. Ale naštěstí neodepsal. A pokud někdy odepsal, tak se už Eliz nedozví. Eliz si všimla, že vynechala Litoměřice tak si všechny inzeráty z toho města rozklikla a začala opět vyhledávat. Najednou na něj narazila. Byl to on a s chutí a se vší radostí mu napsala.