Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoslední noc
11. 07. 2017
1
1
164
Autor
Krull
Osoby
Všechny osoby příslušníci armády císaře Rudolfa druhého.
STARÝ- zarostlý starý voják jménem Koule věk 60 let +- vojenské hadry (uniformy tehdy nebyli jednotné) vysoké škorně.
Mladý- 17lel, jméno Toník, lněné (světlé) hadry – košile a kalhoty. Bledý (líčení).
Poddůstojník- střední věk, vojenské oblečení (lepší, klidně uniforma) zmlácený (líčení)
Dozorce- jméo Jiskra, obušek v ruce, minimálně střední věk, jinak dle možností divadla
Dva vojáci- něco jako stráž, nebo eskorta, každý pušku –oblečení i věk dle možností.
Prostředí
(vojenská šatlava Uherské tažení(patnáctiletá válka) proti Turkům r.1600, troška slámy v okně mříž,na zemi džbán s vodou. matné světlo-podvečer. Vlevo starý sedí opřený o zeď, vpravo mladý vzlyká.)
Starý: Přestaneš konečně řvát? To vztekání bylo snad lepší. (znechuceným otráveným hlasem)
(mladý pláče dál, nereaguje. Starý vstává, nakopne ho- opatrně a sedne si zpátky na místo. )
Starý: (monolog) Hlupák mladý, co chce neví. Zabil někoho? Zabil. Chce žít? Nechce. Ráno ho oběsí a on místo, aby byl spokojený, že mu přání splní, tak řve. Když nekňourá, tak se vzteká. Jednou by mě zabil, podruhé si nechá kopanec líbit. Prý výčitky. (směje se) Blázen. Co já viděl a zažil! Výčitky? Nesmysl. Voják bere, co dostane a když moc přemejšlí, tak dopadne jak tenhle jelimánek.
(mladý potichu vzlyká. Starý se chystá vstát k dalšímu kopanci, ale nakonec jen zavrtí hlavou a odplivne si)
(otevírají se dveře a dovnitř dozorci vhodí zbitého poddůstojníka. Padne tváří k zemi nehýbá se. Starý vstane a osloví jednoho dozorce, než přibouchne dveře)
Starý: Jiskro kamaráde, aspoň trošku tabáku. No tak nebuď svině. Zítra mě pustí a vrátím ti dvojnásob. Co si tu mám počít s těmahle mrtvolama?
Dozorčí: (směje se) Koule ty a něco vrátit? Ráno dostaneš deset ran a utečeš.(navzdory svým slovům během řeči hází sáček tabáku starému vojákovi) Jestli zapomeneš, tak si piš, že ti to připomenu. (Odchází, ale vrátí se, překročí tělo zbitého poddůstojníka a obuškem šťouchne do starého) Jen abys nezapomněl! (řekne významným hlasem a odchází).
Starý: Nono Jiskro, aby ses neposral (potichu)…Promiň! (vykřikne, když se dozorce s obuškem zastaví, ten přikývne a konečně odejde.)
(Starý si nacpává dýmku, mladý mezitím klečí u poddůstojníka. Utrhne rukáv košile, naleje na něj trošku vody. Otočí zbitého na bok zády ke starému a začne mu otírat tvář)
Starý: Že se na něj nevysereš. Znáš ho? Ale jen si hraj, aspoň si zticha, hlupáku. (posměšně. Mezitím kouří dýmku a tváří se spokojeně. Poddůstojník se rozkašle, mladý ho otočí na záda popotáhne na hromádku slámy. Starý mu pohlédne do tváře a vyskočí).
Starý: Boží mlýny, Boží mlýny (pokřikuje radostně), tak si dostal, co si zasloužil!(Hrne se k ležícímu, ale mladý mu zastoupí cestu)
Mladý: Nech ho! Má dost. (Důrazně a vážně. Starý je vyvedený z míry)
Starý: Ale on mě sem dostal, tenhle parchant, tahle šarže posraná mě sem dostal! Člověk si chce jen prohlídnout boty a on hned, že kradu, deset ran dostanu!(začíná potichu, postupně však zvyšuje hlas na konci skoro křičí) Však já mu dám zloděje!(Pokusí se odstrčit mladého, ale ten neustoupí)
Mladý: Nech ho.(tiše smutně, ale důrazně)
(Starý s nesrozumitelným klením sedne zpět na své místo a mladý se usadí vedle poddůstojníka, který se probere)
Poddůstojník: díky (zašeptá)
(Chvíle ticha mladý zas začíná upadat do chmur, složí hlavu do dlaní. Starý uražený, kouří dýmku.)
Poddůstojník: Jak se jmenuješ?
Mladý: Toník (zašeptá)
Poddůstojník: Kolik ti je Toníku?
Mladý: Sedmnáct
Starý: A vosmnáct mu nikdy nebude!(se smíchem a mladý se rozpláče)
Poddůstojník: Dej mi prosím vodu, Toníku. (mladého uklidňuje hlas, vstává a dává poddůstojníkovi napít)
Poddůstojník: Děkuju, chlapče. Ty jsi ten, co má viset za drancování?
(Mladý přikývne a skryje obličej)
Starý: Jo to je celej on. Drancíř a mordýř, zabiják dětí!(pošklebuje se)
Mladý: Ty svině, ty jsi tam byl! Ty víš, jak to bylo!(rozčíleně)
Starý: No no, tak se zklidni, zejtra se pohoupeš a všechno bude dobrý.
(mladý se opět složí, poddůstojník se ho pokusí vzít za ruku)
Poddůstojník: Budu ti tam dělat společnost Toníku.(Hořce)
Starý: Máš recht, ve dvou se to táhne líp.(smích)
Poddůstojník: Drancoval sám co? Neříkej, že bys nepomohl. (ironicky na starého)
Starý: Je to hlupák. Pořád to říkám. Poprvé s námi venku a taková klika, statek plnej žrádla, chlastu a k tomu i zábava. Kdo jinej má takový štěstí? Já na první povalenou holku čekal dva měsíce. Ale pak sem neváhal. Když už Koule můžeš, tak musíš. A tenhle? Koukal jak přešlej mrazem. Je pravda, že sedlákovi koule rozbila hlavu, až mi to zasvinilo boty. To jednomu ne chuti nepřidá. Jinýmu třeba zase jó.(smích) A jeho stará se taky bránila.
(starý jakmile začne mluvit, tak vstane a doplňuje vysvětlování posunky.)
Poddůstojník: No pochybuju, že jste si ji nenechali.
Starý: Tos neuhod, nenechali. Sádlo ji praštil po hlavě pažbou a nějak to přepísk. Na místě tuhá jak prkno. Já na to nejsem, ale pár chlapů by si dalo říct, tuhá netuhá. Ale pak taková klika. Josek našel v kůlně schovanou holku s děckem. Nebylo její, to bylo jasný, taková mladičká.
Mladý: Byla ještě děcko… (šeptá mezi vzlyky)
Starý: No co budu vykládat chlapi se začali střídat. Tenhle když na něj přišla řada, tak nechtěl a sebral ze země děcko. Ten má dobrý srdce kluci, povídal Sádlo. A prej na mladej, ukonči to, bez mámy stejně umře. No, vrazil mu do ruky bajonet (mezitím mladý sedí s rukama opřenýma o kolena, skrytý obličej) a tenhle trouba nic, nechal by prcka trápit. Tak mu někdo drknul zezadu do lokte a bylo to.
Poddůstojník : Bože, ty si zvíře.(zhnuseně)
Starý: Hele já to nebyl, zrovna byla řada na mě, tak to na mě neházej! Já si hleděl tý holky. Jenže po mě šli ještě čtyři a jeden ji trošku víc zmáčk. No co ti budu povídat, na posledního se ani nedostalo.
Poddůstojník: A proč má viset on?
Mladý: Já já to pořád slyším to dítě. Pořád brečí a brečí. Nemůžu spát, chtěl jsem je udat, za to dítě i tu holku.(koktavě) Řekl jsem jim to.
Poddůstojník: Svatá prostoto!
Starý: Já říkal to samý akorát jináč. Idiot. Chlapi ho předběhli a teď bude viset on. Generál Belgioso je bezva chlap, ten se s tím nemaže. Hned jak to prej slyšel, tak nechal tady vosla oběsit. A proč ty mu budeš dělat společnost? Určitě za to, žes mě nechal zavřít, mršino.
Poddůstojník: No taky z blbosti. Zítra má dojít ke změně velení a já se zmínil před kamarádem, že mám chuť nahlásit, co tu vyváděl Belgioso. Ty popravy bez soudu, čtvrcení za živa a vytrhávání jazyků. Jenže kamarád nebyl až takovej kamarád jak jsem si myslel. Generál mi nechal dát nakládačku, přerazit pár žeber a ráno mě oběsí, než přijede maršál Russworm. Znám ho a určitě by mi pomohl, ale za blbost se platí.
Starý: Bože můj tři Češi se sejdou v base a dva z nich úplný pitomci. Zasloužíte aplaus( tleská a směje se) Taková blbost si zaslouží odměnu, zejtra si ji vyberete. Ještě že je velitel takovej chlap, že nechá popravit někoho jen tak? Bodejť ne? Když je blbej a dá mu příčinu. Plavat proti proudu je blbost. Proto já mám vždycky lepší boty než poddůstojníci, protože si to umím zařídit vy chudáci. Vivat náš generál, hrabě Belgioso, nejlepší velitel!
Mladý: Já chci umřít! (vykřikne)Ale bojím se…(dodá potichu)
Starý: No a tohle tu mám pořád. Divadýlko. Posero!(křikne na mladého) Já v tvým věku se nebál ničeho a nebojím se ani teď. Ukaž, že jsi chlap ty srabe. Lehni chrápej a zmlkni. Poslední noc a ty řveš jak blázen.(Mladý chce vstát ale poddůstojník ho zadrží)
Poddůstojník: Nerad to říkám, ale v tomhle má ten parchant pravdu. Pláčem si nepomůžeš. Proč se bojíš umřít? Sám říkáš, že to chceš.
Mladý: Bojím se pekla. Zabil jsem dítě.
Poddůstojník: Nezabil si ho. Zabilo ho támhleto zvíře.(Starý mu skočí do řeči)
Starý: No ták, co to meleš, já zrovna hobloval. A ještě mi jednou řekni zvíře a uvidíš, co dokáže zvíře jako já.(výhružně)
Poddůstojník: Máš mě nechat domluvit. Chtěl jsem říct támhleto zvíře, nebo jemu podobný. Ale asi ti rozumím. Dáváš vinu sobě a s tím se nedá nic dělat. Neboj se smrti, já viděl tolik věcí, že půjdu snad i rád. Mohli jsme dopadnout hůř. Provaz je sranda, čtvrcení za živa by se nám asi líbilo ještě míň.
Mladý: Bojím se pekla.
(Starý se rozchechtá a poddůstojník chce taky, ale rozkašle se)
Poddůstojník: Neříkej Toníku takové věci, asi mám zlámaná žebra a nemůžu se smát. Peklo je tady. To si ještě nepochopil? Peklo je tady na zemi. A jenom zrůdy si v něm užívají.
Starý: Náhodou je život fajn, pořádná vojančina pod velitelem jako je ten náš. Užiješ nachlemtáš se a ještě si vyděláš.(říká nadšeně pak se na chvíli zarazí.) Jak si to myslel, ty zrůdy?
(Mladý se tváří zadumaně)
Mladý:Asi máš pravdu, ani peklo nemůže být horší. Ďáblové jsou na zemi.(nenávistně hledí na starého) Budu se modlit a prosit pána boha o odpuštění.
Starý: Jojo to je nápad.(směje se)
Poddůstojník: Na boha jsem věřil. Snad ještě před dvaceti lety, když mi bylo jako tobě Toníku. Ale zavidím ti víru. Modlil bych se, kdybych věřil, aby tady tohle prase čert odnesl. (pokusí se odplivnout směrem k Starému, ale rozkašle se. Mladý šeptá modlitby)
(Starý se zvedá a protahuje se. Pomaličku přejde k oknu a skrz mříže kouká ven.)
Starý: Krásně svítí měsíc, zítra bude zase. Ale to už neuvidíte.(posměšně)
(mladý si ho nevšímá, poddůstojník ho pozoruje)
Poddůstojník: Zavři už hubu ty jedno zvíře.(nenávistně)
(Starý udělá krok a dupne poddůstojníkovi na koleno, ten zařve bolestí. Mladý vyskočí a vrhne se po něm. Než stihne starému něco udělat, otevřou se dveře cely a dozorce vpadne dovnitř. Rozdá s nadávkami pár ran obuškem a za chvíli je každý na svém místě. Pak odejde. Poddůstojník celou dobu kvílí)
Starý: Varoval sem tě, ještě jednou zvíře a uvidíš. No spíš ucejtíš(ušklíbne se).
(mladý mezitím zkoumá nohu poddůstojníka)
Mladý: Noha je přeražená, na tu si dlouho nestoupneš.
(Starý se rozchechtá a i poddůstojník se opět pokusí o smích, ale skončí to kašlem)
Poddůstojník: Myslím, že horší už to nebude. (ironicky)
Mladý: Mám ho zabít?(ptá se poddůstojníka)
Starý: Hned zavolám dozorce a ještě tě zbijou.(nejistě)
Mladý: Tak počkám, až usneš a pak tě uškrtím ty starej dobytku.
Poddůstojník: No Toníku, jestli byl tohle plán, tak si ho neměl říkat nahlas. Jestli si ale chtěl, aby celou noc nespal, tak se ti to povedlo.(ušklíbne se)
(Starý mlčí a nacpává si dýmku po odmlce promluví)
Starý: Vydržím vzhůru. Vyspím se zejtra v noci, až vy dva se budete houpat, pitomci. Jenom takový jelimani jako vy, končívaj na šibenici. Já vedle nešlápnu, já chyby nedělám. To je tajemství dlouhýho věku ve válce, dělej to co ostatní. Ubožáci, sralbotkové a práskači končej jako vy. Já tu budu dál, zatímco vás budou žrát červi. To je poslední co vám říkám.
(ztlumení světel až do úplné tmy. Postupné rozsvěcení- rozednění)
(Otevírají se dveře, dovnitř vchází dozorce a dva vojáci stojí u dvěří.)
Dozorce: Tak dobrá zpráva pánové, přijela samotná manželka našeho generála! Ten ji slíbil dva krásný oběšence. Takže vstáváme lehárko končí.
(Mladý vstane, narovná záda. Odhodlaný, smířený. Poddůstojník se ani nepokouší vstát.)
Poddůstojník: Mládenci je mi líto, ale budete mě muset odnést. Mám přeraženou nohu.(ironicky)
(Mladý mu chce pomoct, udělá krok k němu, ale dozorce ho zastaví obuškem. Mne si bradu a přemýšlí. Po chvilce řekne)
Dozorce: Těžká věc, generál řekl ať hezky příjdou, aby se to manželce líbilo. To bude pěkně vypadat, když ho dva ponesou.(mluví spíš k sobě než k ostatním) Na špalku taky nebude moct stát. Tak to ne. (otočí se ke Starému) Koule je to blbý, ale já nechci mít průser, takže pujdeš ty.
(Starý vykulí oči a začne ječet. Dozorce pokyne vojákům, jeden praští Starého pažbou do tváře. Poddůstojník kašle na zemi pokoušeje se o smích. Mladý hledí na situaci se stoickým klidem. Starý se přestává bránit.)
Dozorce: Počkat!(zavelí) Povalte ho. (Vojáci splní rozkaz a dozorce mu stáhne boty)
Starý: Jiskro ty hajzle co to má bejt!
Dozorce: To je za ten tabák Koule. Tobě stejně k ničemu nebudou a máme stejnou velikost.
Starý: Nemůžeš mě přece jen tak nechat oběsit.
Dozorce: Jo stěžuj si. Našeho generála tyhle věci vždycky zajímali.(ironicky) Chtěl dva pěkný oběšence a radši ty než já.(usmívá se)
Poddůstojník : Vivat náš generál Belgioso, nejlepší velitel! (podaří se mu konečně rozesmát)
(Starý se zhroutí pláče a brání se, vojáci naznačí několik ran a zvedají ho plačícího ze země. Mladý se k němu otočí)
Mladý: Nestydíš se dědku? Takhle jde starý voják na smrt? Řveš tady jako podřezávané podsvinče.(vážně bez úsměvu) Jdeme, ať to máme z krku!(rozhodně)
(Sám se vydá ke dveřím a odejde. Dozorce uznale hvízdne a poddůstojník na zemi salutuje. Vojáci táhnou vzpouzejícího se Starého.)
Opona padá
1 názor
mám pocit, jako bych to už někdy četla... dobrý scénář, líbí se mi a myslím, že kdybys ho nabídl někomu do divadla, že by nad tím zauvažovali
trochu bych se pověnovala čárkám, gramatice a přímé řeči. Měly by být správně... např.
Starý:
"Jo, stěžuj si. Našeho generála tyhle věci vždycky zajímaly (ironický obličej). Chtěl dva pěkný oběšence a radši ty než je (usmívá se)."
Za příběh tip :)