Anděl a parchant

Anděl a parchant

 

S1.

Já jsem něco jak tvůj anděl strážný,

voláš mě jen, když je to s tebou vážný,

a ty mi za mou péči nejsi vůbec vděčný,

protože jsi parchant neskutečný.

 

S2.

A já mám pro parchanty věčnou slabost,

pomáhat a chránit je mi dělá radost,

a i když vím, že si tím spíš uškodím,

stejně to vždycky nějak rozchodím.

 

S3.

Když se dlouhá chvíle neúprosně vleče,

chytaj tě mdloby a pak všelijaké křeče,

nesnášíš, když závládne klid a bezpečí,

těžko se ženská tobě láskou zavděčí.

 

R1:

Stejně chci ještě chvíli do tvých očí koukat,

a jak už bývá zvykem, plakat nebo doufat,

že mě budeš chtít znát i pro jiné účely,

než jen ty, pro které se scházíme v posteli.

 

R2:

Stejně chci ještě chvíli z pod růžových brýlí,

vidět jak stromy kvetou a pole sílí,

v téhle naší emocionální pustině,

kde andělovi ďábel usíná na klíně...(nevině)

 

S4.

Přemýšlíš, jaké tropit další pozdvižení,

zásobník vyčerpán a další náboj není,

stále však mačkáš spoušť naprázdno jak šílený,

jakoby život bližního byl bezcenný.

 

S5.

Moje křídla už jsou celá dolámaná,

někdy si připadám spíš jako tvoje máma,

když tě věčně tahám z průserů,

a ohledy na sebe vůbec neberu.

 

S6.

V tomhle světě je snad lepší býti ďáblem,

než jako anděl stále padat pusou na zem,

parchant stejně parchantem zůstane,

a to i když konec světa nastane.

 

R3:

Stějně chci ještě do tvých krásných očí koukat,

a na té houpačce se dál divoce houpat,

i když vím, že visím jen na šňůrce s korálky

a Bůh nade mnou už vytahuje zápalky.

 

R4:

Stejně chci ještě chvíli věřit, že se mýlí,

kdo říká, že černý kocour není bílý,

přebíhající přes cestu každou chvíli sem a tam,

a já se ptám, kde ten svůj rozum vlastně mám?

---