Světla

V noci se dívám z balkónu
na lampy který nikdy nesvítí
na slévárnu v půl pátý ráno
ze který stoupá dým
hustý jak tejden starý mlíko
Třeba nás nikdo nevidí

Jak stavíme brnění z polštářů
abychom se na sebe nemuseli dívat
Jak schováme svý malý soukromý
disociativní fugy
jako hlavy do listí

Občas do sebe vrazíme
jako mouchy do stropu
jako desky se lámeme

A mně občas tak nějak divně
bolí pod třináctým žebrem
Možná je to žlučník
a možná jenom znamení
že už se nikdy nehnem

Že otázky na tělo
jestli se pořád fakt milujem
nebo jen nevíme jestli nebudem
bez sebe šťastnější
nic neřeší

Schováme hlavy do listí
a nechcem ani hádat
co ten druhý zjistí

Nechcem ani hádat
jestli se pořád fakt milujem
nebo jen nevíme coby
a co si slibujem - 
Budem?
Nebudem