Zpověď bláznů

Před dvěmi měsíci jsem byl v léčebně a zde jsem vytvořil toto dílo. Po dvou měsících jsem našel onen sešit ve, kterém je a konečně mohu ukázat světu co jsem tam napsal a co jsem cítil.

1.

Já jsem v šaškárně,

zakus smrti vně mně.

Svoboda je pro mě víc než život.

Proto jsem každopádně muž slabot.

Uteču do USA nebo do Íránu,

a pak se ožeru po ránu.

Budu se kurvit v harému

ženy, chlast a jedlo ze Salemu.

To vše až uteču ze cvokhauzu.

 

Ref.

Zmiznu z lazaretu.

Radši shniju někde v minaretu.

Radši mrtvej než zavřenej.

Radši svobodnej než vyléčenej.

Pozor utíká muž s nálepkou blázen.

Pozor: Havel byl taky šílen.

 

2.

Já jsem doktor Chocholoušek.

A jsem ten co po nocích, po pokojích lítá jako doušek.

Cvičí si cévkování na bezmocných s Alzhemrem.

Jsem úchyl co by za mě byl za katrem.

Jsem šéf této léčebny.

Jsem kápo této umrtvovny.

Každý z těchto chovanců mi líže nohy.

Žádný takový šašek neměl obdoby.

 

Kokainem léčím epileptiky,

pervitinem šetříme nymfomanky.

Maruškou léčíme schizofreniky. 

A co ostatním šlehnem?

Terapii plyným chlórem!

Smrt dáme sestřičkám místo výpovědi.

Šmejdům-studentům dáme averzity.

Averzitu na mě,

tak či onam je to ve mně.

Jsem ten co tu velí.

Jsem ten co tu na vše prdí.

 

3.

Já jsem nikdo.

Já jsem Hovno.

Nikdy jsem nebyl.

Někde jsem ale pozbyl.

Jsem další sketa.

Jsem jen  hovno světa.

Nic ze mně není.

Jen hovno ze mě vyletí.

To je to co jsem a co budu.

To je to co jsem a co pozbudu.

Jenom si na nervy cígo dám.

Asi jsem možná jeliman.

Právě proto piju jak dán.

Já se ukryju,

a pak se zlyju.

Nakonec zmizím do krajů v dáli.

Kde pak proliju krev za Kálí.

Jsem normální pacient co by život dal.

Jsem blázen normality.

Každopádně propadne do časové kauzality.

 

---