nelezsem

Prosím,
otevři vrátka,
ta půda je vratká,
uklouznu a spadnu,
pořád ještě vládnu-
tak mě pust.
Ty nemáš vkus?
Tak pěknou tvář chceš zhyzdit?

Vím,
že vládneš,
ale stárneš,
potřebujem náhradu,
nepustím tě na zahradu.

Zůstaň tam!!

Dostaneš,
co si zamaneš.
Stačí říct
a můžeš mít.

Nemáš už moc času-
já to vím.
Proto taky na to
ještě zpomalím.
Chtěla bych lásku
a nic víc,
to,
a nebo vůbec nic.

Máš ji mít,
jenom už poď otevřít.

Vím,
že mi to nesplníš,
prostě jenom žadoníš
a hned jak budeš v pořádku,
nahodíš mě oprátku.

Nesmysl,
však to je lež,
to, cos chtěla dostaneš.
Ale,
už nevím, co to bylo,
z hlavy se mi to vykouřilo.
Vzpomenu si, jak mě pustíš.

Co to do mně pořád hustíš?
Jde ti jen o tvoji kůži,
ale čas se pořád úží!!

Oči z tebe nespustím,
než kořeny tu zapustím.
PUSŤ MĚ ŽENO!!

Nepustim,
..
..
..
je otevřeno..