Název mě nenapadá

1812. Koňak, který byl prý vyloven z vraku lodi. Byla to opravdu významná příležitost, když se otevřela tahle reklikvie. Za mě, dobrý pití, ale stejně dobrý by bylo z roku 2019. Ale takováhle "lahvinka" musí mluvit. A vlastně si to zaslouží, zmínit se, nějak vyjádřit vztah k dobrýmu chlastu,který stáčel někdo tak dávno, že je to fantasy. Něco o Napoleonovi, něco o původní, neprůmysové formě, a hlavně lesk láhve, lesk okamžiku. Poté následovalo dalších x aktivit. Jídla, které bych si asi nedal a ani jsem o nich neslyšel. Místo piva karibské rumy. Somelier otravoval všude kolem. Pak cigáro, doutníky, oči plné nasycené únavy a DEAL. "Vidíš jak se to dělá, píčo."
Odpovídám nějakou opovědí učedníka. Oknem taxíku sleduji navátou pankerku s krásnýma nohama, která šněruje po chodníku. Jsem smělej, úžasnej a mám konexe. Ale neotevřu dveře vozu, nezajdu jí zachránit z ledové hvězdy.
Jsem úžasnej, "ty píčo", a tak mlčím.