běžná něžnost utla v kostelu bez Boha

Přehrávám si svoje slova

donekonečna

přicházím o ně

když je vyslovím

Běžná něžnost utla

úsměvy bezpřísažnými.

Hněvej se na mě. Krev se!

Plivej v kostelu bez Boha,

ve smíchu žebrání

nelze žít s pokáním.

Jen bez, jen bez, jen bez…

 

Zaznamenávám.

 

Zaznamenáváme nové skutečnosti

se smíchem

i s bolestí

kdekdo se vyklestí

ze smrti druhého

 

Plesnivěj.

 

Zbořil se do základů.

Stvořena byla a mučena,

kdo pomáhal mu?

Žij rád ten svět -

nikdy neskončí,

protože bez Boha

skončí to zas tam

kde to začlo?

 

Když dva dělají totéž,

není to totéž!

Nemít oči nevadí! Skoč!

Píšu a nic to nestojí

a nebo obojí? Smrad.

Letokruh bolesti,

krvavé neštěstí. Skoč!

Když byla mučena

byla stvořena bolest.

Bogh hrál na harmonium.

 

A světlo ožilo.

Skončila nicota.

Připitomělo.

Hlína. A v ní je počátek.

Bůh nebyl daleko od pravdy, když to těm v Izraeli diktoval!

Musel u toho bejt!

Jak je to možný?

Nebo se to stalo jinak?

Nepoznaly Nevědomí?

 

Hlína je jedno.

 

Voda Oheň Vzduch.

Jak spatlaný vajíčka!

Když jim to říkal

museli vědět,

že fixluje.

Podplatil je?

Skoč!

 

 

 

---