Neco ze me

lásko!? přijď ke mě v tomto okamžiku!
můj svět, já.. má duše, spějeme ku zániku.
oviň svými křídly žalostný můj zjev!
dej uším nebohým ještě zaslechnout tvůj radostný zpěv.

vzývá tě nyní oddaný tvůj zlužebník, paní.
slituj se a dej mi jedinkrát ještě spočinout u ní,
tak krásné, sladké lilie mých minulosti dnů,
vyžeň jí z té smutné říše, říše snů
a přikaž ať v mém náručí spásu vyhledá.
jen spolu k svému klidu dojdeme.. já i ona-láska má.

okolnosti světa tlačí na víčka mého bytí,
smrt jest vykoupením z propasti nynějšího žití.
v samotě snažil jsem se najít pro svou duši míru,
ale spatřil jsem jen ubohost, když vložil jsem v to víru.

a proto žádám znovu tebe, paní!
ukaž mi cestu spět do říše snění!
prosím skryj přede mnou realitu tohoto bludu kolem,
je mi z něj hůře... veď  mě raději rozkvetlým lásky polem.

v samotě jsme každý sám!!!