Zatím bez názvu

Já a můj přítel Marek jsme spolu 3 roky. Myslím si, že máme spokojený vztah.

Bydlíme spolu rok a půl, jsme oba hodně pracovitý. Já pracuji jako sekretářka pro jednu menší firmu a Mára je úspěšný prodejce aut. I  když je mezi námi menší věkový rozdíl mě 23 let a jemu 29 tak nám to klape.

 

ONA:

 

Středa:

„Miláčku?“ volá na mě z chodby bytu. „No tak lásko ,jsi doma?“ ,,Joooo, tady jsem“ opětuji křik z kuchyně. Slyším jak se blíží ke kuchyni a čmuchá copak to asi vařím. „No tady si, mám novinky!“ ,,Jo a jaký prosím tě?“ zeptám se trošku  zpruzele, protože ty jeho nezáživný novinky moc dobře znám. „V sobotu máme firemní večírek, přijedou hlavouni z Brna, takže si sežeň nějaký sexy šaty a půjdeme pařit“ říkal tak nadšeně jak kdybychom nikam nechodili! Pravda že, od té doby co pracujeme každou i volnou chvilku, moc času na sebe nemáme, o sexu se ani nebavím, naposledy byl… No už to nějaký měsíc bude.

„Lásko promiň, budeš muset jít sám, bohužel tenhle víkend jedeme na to školení pamatuješ?“ ,,no jo, ach jo to tam budu muset jít sám a to se mi bez tebe vážně nechce“ říkal tak smutně, až bych mu to možná i sežrala.

„No nevadí, půjdu příště, teď se jdi umýt, za chvíli je večeře“ odvětila jsem a pokračovala ve snaze o alespoň nějakou omáčku, protože ty moje výtvory občas stojí za to.

„A už sehnali tu novou posilu do kanceláře, nějaká 50-ti letá Naďa nebo co, ještě jsme ji neviděli“ ještě pokračoval v novinkách. „Tak to je fajn, ale jdi už ano?“ odpálkovala jsem jeho pokus o další informační okénko.

 

Čtvrtek:

Prší, zase…poslední dny jen prší, což je v srpnu nepříjemné. Dnes jsem přišla domů dřív, musím uklidit než zítra odjedu na to školení. Vůbec se mi tam nechce, protože vím že až se v neděli vrátím, tak to tady bude vzhůru nohama.

Marek se dnes zdržel v práci, dorazil až kolem 8 večer. „Ahoj, kde si tak dlouho? Máš už studenou večeři“ „Promiň,  už sem jedl, zdržel jsem se s kolegou, něco jsme řešili víš“ odpověděl mi během zouvání a svlíkání promočené bundy. „Příště mi můžeš poslat alespoň SMS ať nečekám jak blbec“ odvětím trošku podrážděně. Bez jaké koliv odpovědi se šel vysprchovat. Zbytek večera proběhl v tichosti u TV kde Mára usnul.

 

Pátek:

Ráno je velmi hektické, zabalení malého kufříku na dva dny mi zabere víc času než sem myslela. Hygiena, sprcha,  vybrat vhodné oblečení… No ženská no. Marek jen kroutí hlavou a směje se mi jak zakopávám o všechno co mi přijde pod nohy. Se má, dneska nemusí do práce vůbec! „Takže, v lednici máš jídlo akorát na dnešek, zítra stejně budete mít raut takže o tebe bude postaráno a já dorazím během nedělního dopoledne“ informuji ho během dobalování věcí. „Nezapomeň zamykat a zavírat okna ano, znáš se“ pokračuji v poučování.  „Ano lásko, nezapomenu“ přesvědčuje mě Mára. „No dobře, už pojedu, bude se mi stýskat“ „to mě taky miláčku“ odpovídá a už mi nese kufřík do auta.

Celou cestu do Liberce přemýšlím proč byl včera Marek divný, ale pak to zaženu, přece se milujeme a nic se mezi námi nestalo.

Večer píši SMS

 

21:45 – Uz pujdu spinkat,brzy vstavame na snidani a od 8 mame prvni prednasku. Miluji te, dobrou noc

 

Odpověď: 22:05 – Take jdu. Dobrou noc

 

Trošku chladné, ale budiš. Se smíšenými pocity usínám.

 

Sobota:

 

SMS konverzace

 

7:45

Dobre rano milacku, jsem uz po snidani a pujdu na prednasku. Chybis mi.

 

Odpověď:

8:50

Dobře rano, trochu jsem si prispal. Mej hezky den, snad ti to utece.

 

No dobrá, odkdy si přispává… Neřeším to a dál se snažím držet pozornost nad nudnou přednáškou.

 

15:38

Tak uz mam před sebou posledni. Kolem 5 koncime, pak veca a sklenicka s holkama,co ty lasko uz se tesis na mejdan?

 

Odpověď:

16:03

Tak si to s holkama uzij a moc nezlob. Ja uz sem u Ondry, prevlekneme se a jedeme do clubu. Necham telefon u Ondrase, prespim tady.

 

Já:

16:05

Dobre, ozvy se mi rano. Papa

 

Odpověď:

16:10

Papa

 

Začínám být nervozní… Nikdy nebyl tak chladný, nebo si to jen vsugeruji? Asi ano. Zahazuji blbé pocity do kouta, poslechnu si poslední přednášku a jdu se trošku pobavit.

 

Nedělě:

 

9:00

Dobre rano lasko, jaky byl mejdan? My uz budeme vyjizdet. Tesim se na tebe.

 

Strašně se těším už domu, celou cestu mi nepřišla odpověď, nevadí asi se pěkně opil a spí.

Po příchodu domů, jsem zjistila že ještě není doma, boty nikde. Vytočila jsem jeho číslo a nic. No fajn, začínám mít blbej pocit, co když se mu něco stalo? Dojdu si do kuchyně pro vodu, a další zjištění, jídlo v lednici netknuté. Tak co to je, že by nebyl doma od pátku? To je ale hloupost…

V 17:45 slyším konečně klíč v zámku, no to mi bude muset vysvětlit.

„Kde si byl“ vyštěknu aniž bych pozdravila. „Přece u Ondry, promiň jak si volala tak se mi vymlátila baterie a už sem nemohl zavolat zpátky, bylo nám hrozně zle tak jsme si ještě zajeli na něco mastného a řešili večerní klabosení s vedením, víš že mě možná povýší? To je přece super ne?“ vysvětluje mi. „No fajn, ale vůbec se mi to nelíbí, jakto že sis nevzal v pátek večeři?“ „tak sem u výslechu? Byl jsem si koupit novou kravatu a najedl se ve městě ty Colombo a pojď sem a dej mi hudlana!“ No fajn, uchlacholil mě. Ten večer jsme se krásně pomilovali jak dlouho ne a usnuli v objetí.

 

Pondělí:

 

Cítila jsem se jak v pohádce, ráno mě vzbudil snídaní do postele i s čerstvě utrženou květinou. Jak kdyby něco žehlil nebo co?

Den proběhl hladce, v práci mě pustili už na oběd a dali mi na úterý volno za to víkendové školení. Zaběhla jsem k Vietnamcům pro Markovu oblíbenou polévku a vyrazila si to směr jeho práce.

„Ahoj, Kamile jdu za Markem, něco mu za včerejší noc a  dnešní snídani dlužím“ uculuji se a laškovně mrkám. Kamil se mi zdá lehce mimo a nervozní „Jo,no…víš Mára tady teď není, má schůzku, dystak si jdi do kuchyňky na kávu a já ti ho tam pošlu až přijde“

Jdu si dát to jejich hnusné kafe a posadím se do pohodlného křesla. V tom přijde velmi zachovalá dáma, hubená, pěkná prsa, oblečená velmi vkusně. „Dobrá den, mohu vám pomoci? Vás sem tu ještě neviděla“ řekne mi velmi milím tonem. „Ne děkuji, já jsem Markova přítelkyně Bára a čekám tu na něj“ usměju se na ní. Paní trochu zvážní podá mi ruku „Já jsem Naďa, nová posila“ odpoví mi, naleje si kávu a odejde.

 

Mára dorazí během půl hodinky ale nadšený mi tedy nepřijde „co tady děláš Báro? Proč nezavoláš ?“ vyštěkne. „Nikdy problém nebyl tak sem si myslela že tě překvapím za tu úžasnou noc Lásko.“ „Dobře, dobře… Já už mám stejně hotovo tak pojď vypadneme“ řekne a jak řekne tak i uděláme.

 

Úterý

 

Dneska mám volný den, Mára slíbil že přijde brzy a zdůraznil že za ním nemám chodit do práce. Prý hodně schůzek mimo firmu. Nevadí zajdu si na nákupy.

 

V obchoďáku potkám Ondru. „Ahoj Ondro, tak jaký byl večírek?“ zeptám se s úsměvem „jo dobrý, bavili jsme se, někteří trošku víc než by měli ale tak dobrý“ odpověděl ale něco se mi na něm nezdálo, byl nervozní, to já poznám. „No a kdo se teda bavil víc než by měl? Nějaký prasečinky?“ Zasmála jsem se a snažila se pokračovat v konverzaci. „Hele, Baruš… já tě mám rád ale to si vyřiď doma s Márou“ cože? Řekla jsem si v duchu, v tu chvíli se mi malinko zvedl žaludek. „Jak to myslíš Ondro? Stalo se tam něco?“ trošku hysterickým tonem pokračuji. „Báro, vykašli se na něj, to co udělal a přede všemi, prostě se ho zeptej na Naďu ano“ otočil se a odešel.

 

Jako opařená jsem šla domů, hlavou se mi honilo milion otazníků, co tím myslel? Myslel tu 50-ti letou Naďu z práce? A co s ní jako? Vždyť je mu 29 let proboha a jí 50! To se s ní líbal? Nebo rovnou vyspal?

Jako v mrákotách jsem došla domů, sedla si na gauč a čekala. Čekala jsem na to až přijde a zhroutí se mi svět. Vždyť se milujeme, milovali, ani jsme se moc nehádali, nemohla jsem pochopit co se vlastně stalo a kdy? Už od čtvrtka co nastoupila? Proto byl divný? Moc otázek a čas utíkal tak moc pomalu.

 

Už je 20:00 a Marek nikde. Nenapsala jsem, nezavolala, je mi to jedno.

Oslabená brekem jsem usnula a přála si aby to byl jen sen.

 

Středa:          

 

Klapli dveře. „Kde si jako byl“ vyštěknu ,přitom asi ani nechci slyšet odpověď. „Byl jsem u mámy, udělalo se jí špatně, psal jsem ti.“ Kouknu na telefon a opravdu, zpráva i volání ale já měla vyplé zvuky. „co se stalo v sobotu?“ udeřím rovnou „cože? O čem to mluvíš“ „nedělej že nevíš, co Naďa, hm?“ po této otázce zbledl. „Báro, já byl vážně na mol, ona, je to složitější, znám jí už z minulosti a hodně jsme vzpomínali, v tu sobotu se to zvrtlo kvůli alkoholu, ale ja miluji tebe, s ní to byl blbí úlet, nemůžu o tebe přijít víš, nechal jsem se přesunout jinam slibuju“.

Obratem se mi zvedl žaludek, tak on se s ní vyspí a druhý den vleze na mě? To snad ne. Nemohla jsem. Okamžitě a beze slova jsem se sebrala a odešla. Brečela jsem dlouhé hodiny, jela jsem k mamince kde jsem proležela minimálně 48 hodin. Nemůžu odpustit, tohle mě navždy bude hlodat.

 

Během jednoho týdne, jsem přišla o vše co jsem milovala, na čem mi záleželo, o důvěru a lásku.

---