Vnitřní bitva

Tahleta vnitřní bytva vlastně vůbec neproběhla, protože na náhodu jsem vsadil už od začátku.
Můžu jenom říct, že po mnoha motanicích vyhrála čest.

Mi lebka dost malá zdá se, či to snad mozek rozpíná se? V závitech fluidy vřou, snad švy se nerozevřou. Souživá bitva tělo stíhá, nač soudit, kde černá a bílá. Cit ve vyhnanství pobíhá, řež čistě mozku spílá. Dvě strany zástavu šedou mají: čest a stud pevně ji třímají i chtíč a zvrácenost pod ní se kají, šedí vítězí, šedí umírají. Mezi ten dav holoubek snáší se, toť záškub citu jak vrací se. Však hlásek jemný v ryku zaniká, nikdo nesklyší ta slova veliká: Šedá nad šedou zvítězit nemůže, jak známo- zlatá cesta ta střední je, Myšenky spojte se zachraňte ideje, Zachraňte cit, zachraňte své kůže. Dvě šedé zástavy v krvi leží tu, spíš nahé cáry bez mečů, bez štítů. A z těl pobitých národů čas stvořil "pouhou" náhodu. Té zprvu šedá sluší víc, než hodim si mincí - rub nebo líc?

---