lovecká sezóna

Lori otrávená lyrickými jedy Lori kůzlátko co mlčky krvácí ještě trochu dýcháš ještě naposledy lynčovat tě budou nóbl somráci Lori uvadlá a vyždímaná žena kde je dávná Lori Lori v rozpuku už s nevysmekneš hajdy na kolena žádný advokát ti nejde na ruku uštvala ho k smrti hloupá husa Lori lapila ho na vějičku pohlaví poutník z absolutna - a ty! ať se čtenář poučí a pobaví zas tě budou soudit tlučhubové z rynku za potlesku davu až ti zlomí vaz až ti zlomí srdce kam jsi zmizel Hynku pročs ji zanechal té lůze na pospas ale on se vrátí stačí zavřít víčka zatnout zuby všem a všemu navzdory on se vrátí vysadí mě na koníčka přece nezapomněl na mě na Lori /Jiří Žáček - Můza v podnájmu: Lori/

seděli spolu na lavičce u vody.

bylo pozdní léto, vlastně už včera začal podzim a s ním i lovecká sezóna.

muži stojící na břehu jezera čistili a nabíjeli pušky, aby mohli začít střílet na kachny.

ty už jakoby tušily nebezpečí a začaly se stahovat do mělké zátoky hned vedle lavičky, kde seděli dva staří lidé.

foukal vítr a sem tam jim vmetl do očí listy letních jabloní, co stály kousek od břehu.

obloha byla čistá jako v létě, ale bylo sychravo, jak už na podzim bývá a Jana zábly nohy.

\"že já si jen nevzal ty tlustý ponožky\", zašeptal si jen tak pro sebe a poočku se podíval na ženu, která vedle něj seděla.

oči měla zavřené a kdyby se občas nezachvěly, mohlo by se zdát, že spí.

\"řikals něco?\", otočila se Anna na něj.

\"ale nic\", zněla trošku podrážděná odpověď.

\"Jeníku, podívej, něco pro tebe mám\", žena otevřela oči a zajela rukou do kapes svetru z pravé ovčí vlny a vytáhla dvě tlusté, ručně pletené ponožky.

\"na Jeníku, je ti zima, viď?\"

\"ale...díky Anči, ty na mě tak myslíš...\"

\"mám tě ráda Jene, víš? a za celý život jsem na to nezapomněla.\"

 

lovci začali střílet. kulky létaly mezi kachny a psi vyráželi pro mrtvá kachní těla.

 

ti dva si toho nevšímali.

jako by měli oči jen pro sebe.

Anna se opřela o Jana, pohodlně se usadila a podívala se na něj.

znal ten pohled moc dobře.

věděl, co po něm Anna chce.

zaklonil hlavu a podíval se na oblohu a lovil z paměti utržky básně, která tam zůstala.

podíval se na ní a začal povídat.

 

\"...zas tě budou soudit tlučhubové z rynku

za potlesku davu

až ti zlomí vaz

až ti zlomí srdce

kam jsi zmizel Hynku

pročs ji zanechal té lůze napospas...\"

 

vyprávění rušily rány z pušek a Janovi se v jedné chvíli zdálo, že Anna rozhodila ruce a že se její tělo prohnulo a pak zase kleslo zpět na lavičku, ale pokračoval dál.

 

\"...ale on se vrátí

stačí zavřít víčka

zatnout zuby všem a všemu navzdory

on se vrátí

vysadí mě na koníčka

přece nezapomněl na mě na Lori...\"

 

skončil a seděl vedle Anny bez pohnutí asi deset minut.

\"už bysme měli jít, pojď Aničko, je tu zima.\"

\"Aničko.\"

\"Aničko.\"

\"no tak, přece nebudeš tady venku spát.\"

\"Aničko...\"

 

vstal a pomalu obešel Annu na druhou stranu lavičky u zátoky.

položil jí ruku na tvář a lehce jí pohladil.

odhrnul jí vlasy z čela a teprve teď si všiml malé ranky po kulce z lovecké pušky ve spánku, ze které tekla úzkým pramínkem krev a vpíjela se do svetru z ovčí vlny, který měla Anna na sobě...

 

nevěděl, jak se dostal domů. věděl jen, že jí neztratil.

 

stačí zavřít víčka a ona se mu vrátí...

---