Jemu

Hm, to byla deprese, lidi...

Tolik slov, pocitů a přání... po týdnech chladu se opět rodí a křičí tisícem bledých hlasů nekonečných hvězd a trápení... Já chci, chci řící a neumím, co cítím a vím, Jsi teď cílem, snahou i koncem mého počátku. Kolik křivd tuší chladu napsáno máš na těle? Vně klidný, v nitru zralá Mysl a Labyrint, nevím, co jsi zač, bráníš nitro světlům světa Láska má však jiný žár, žár, který nepálí, však slzám se neubráním Já chci, chci řící a neumím, co cítím a vím, Jsi teď cílem, snahou i koncem mého počátku. Minulost je pevný hrad, kéž bys jej ztratil v mlze tichých lesů, vše, co s jedinou větou zemřelo pod kamennou zídkou teď otvírá rakev a se sluncem znovu chodí spát Zombie tří propletených nocí v mlčení touhy, teď vychází a vybírá svou daň Já chci, chci řící a neumím, co cítím a vím, Jsi teď cílem, snahou i koncem mého počátku. Teď vidím, jak blízko sobě tak vzdálení jsme mohli být... Slepá vina a hluchá touha spolu jen bolest plodí, pažemi nelze nekonečno obejmout pouto, které drží, dělí zároveň a cas trha vsechno, co drzeli jsme drive Znám tvůj bol, neb strach Tvůj sdílím... Věta nikdy nevyřčená pažemi jsme chtěli nekonečno překlenout Já chci, řící to však neumím, jsi teď jen cílem, snahou i koncem našeho počátku. 3.10.1999

---