Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hořím

02. 02. 2021

257

Autor

MAJKL65

Je únor

stíny jsou modré jak nebe

a stromy spí vestoje

je mráz, že jsou vidět slova

štěkot psů i pára mrtvých průvodčí

na polích leží sníh

a slunce mne oslepí, jestli mu pohlédnu do očí

abych spatřil neviditelné

a zaslechl ozvěnu včerejšího vlaku

a je to jako ten okamžik odpovědi

než budeme hledat otázky, jimiž se zranit

zdá se mi

že to je to ticho

po kterém volají ti, kteří se nazývají básníci i flanďáci

ale jsou příliš nahlas

a tak jej nikdy nezaslechnou

protože ticho

ticho se dá jenom vidět

a tak se dívám

na všechny ty slepé uvaděče do kin

kteří znají řady po paměti a vyvádějí ven všechny

jež prohlédli

a zamykají za sebou v ptačí kleci

a není mi jich líto

protože i kdyby měli zlomené křídlo

nebude je to bolet

a tak já, který mám v žilách mongolskou krev

a jím syrové maso i ženy jako vlk

dívám se na Měsíc klidně stojící na hladině

a hořím ti vstříc

2 názory

Radovan Jiří Voříšek

07. 02. 2021

Dát tip

Doslova nadito pestrými, neotřelými obrazy, zajímavé mi přijde spojování vjemů - vidět štěkot psů, ticho ...a další pohrávání si se slepotou a tichem, které je naplněno významy silnými jako zvuk.

Teď napíšu (snad jen zdánlivě) kravinu. Asociuje mi to Stříbrný vítr nebo Splav. Takové to rozjitření silné touhy, vjemů naráz viděných jinak, včetně sebe ... A i když mám (díky vlastní úchylce) raději verše jasnější, dešifrovatelnější, tady mi to nějak nevadí.

Gora