Den

  Den      
 Už slunce vyhouplo se na oblohu  
 a svými paprsky lechtá a hladí   
 modrá kukadla u brlohu,
 jež hledají bílého beránka,   
 až dech se jim z toho tají.   

 Už první krůčky nesou nás,  
 to když v dáli kostel bije desátou,  
 krok po kroku,skok za skokem,
 životem půjdem snáz.    
       
 Už známá písmena papírem plují
 a mámin hlas volá k obědu,   
 družičky s věncem nevěstu strojí 
 a ženich k dědovi spěchá pro radu.

 Třetí hodinu odpolední
 značí ručičky ciferníku,
 rád šel bych krajinou podzimní,
 jež láká k zasnění na chvilinku.

 O šesté začne se stmívat
 a první lupání ozve se v křížích.

 O osmé tma nejtemnější,
 už za kopcem kopají jámu
 a hřebík tancuje s kladivem na parketu.

 S půlnočním zvonem průvod už vychází
 a bílý beránek k nebesům odchází.