Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDivoké květy
Autor
theZEUS
... a pak jsem slyšel dopadnout
poslední vločku a
v tom lednovém slunci spatřil
její dokonalost.
Nový život zatím
v peřinách spí.
V tichu začíná.
-
Bledule
Když do bledulí svítí,
kapky vody změní se v korálky a
z květů bílá v nejjemnější samet.
Když do bledulí svítí,
krystalky ledu změní se ve vodu a
dají zemi pít.
-
Jaterníky
Pro něhu modré jaterníků
našlo slunce skulinu mezi
kmeny stromů.
Za teplo jeho doteku
září květy blankytem
jako čiré jarní nebe.
-
Okrotice
V mramoru stínů bukohabrového lesa
ladně se vlní siluety okrotic.
Snad je nikdo nevyruší,
Právě nesměle rozkvétají.
-
Švařec
Věžička hornického kostelíka
ztrácí se v údolí pod námi.
Ještě je vidět kříž,
tak definitivní.
Za vším.
Dnes je pouhým mementem.
Snad o to víc se mi chce žít
prostý život.
-
Plavíny
V chladném ránu
ve stínu strmých břehů
plavíny spí.
Voda je houpá.
Až listy akátů prostoupí slunce.
Až vzduch přinese vůni borovic.
V odrazu hladiny
rozkvete žlutá.
-
Obracím tvář za sluncem.
Zavírám oči a znovu slyším
šum v korunách stromů,
šustot trávy, hlasy ptáků a
nepatrné zvuky křídel hmyzu.
Znovu jsem tam,
kde čas nespěchá,
Tam, kde příroda dosud dýchá a
svojí krásou naději dá těm,
co neztratili cit.
-
Koniklece
Cáry ranní mlhy se ukryly
v remízcích
u kmenů starých borovic
mezi kameny.
V tichu,
dřív než zazněly hlasy skřivanů.
Dřív než sluncem zavoněly
mokré cesty.
Pár střípků
z modré klenby oblohy
popadalo do suché trávy
v kopcích u Trnavy.
-
Než nebe znachoví
Před rozbřeskem
za svitu měsíce
zpívají ptáci
o lásce.
A v těch písních
voní květy,
září barvy
všech jejich dnů.
-
Divoké květy
Svatojánská noc
voní kouřem
pohanských ohňů.
Jiskry jejich plamenů
protkaly hvězdy.
Svatojánská noc
voní divokými květy
prastaré země a
z její síly se znovu rodí
magická moc.
-
Křižník
Zůstal jsem stát a
pozoroval mraky,
jak plují nad krajinou.
Poslouchal jsem,
jak dýchá zem.
Ten čas zůstal vě mně a
mraky pořád plují.
-
Ocúny
Srpnové noci přinesly chlad,
ale ranní jinovatky babího léta
paprsky slunce spálí.
Ve stráních spatřil jsem ocúny
nahé a křehké a přál si
ještě pár dní,
než přijde mráz.
-
Dokonalost existuje,
lidé ji však mohou pouze pozorovat.
Kdovíproč nechtějí.
Radši se dál trápí
nedokonalostí svého světa.