Ať

Shořelo nebe na šedý popel

na zemi tíha stop ptačích leží

a pole jako zmuchlaná postel

pod sněhem hlínou se jenom ježí.

A my jsme spolu padáme vzhůru

a ty jsi lehká jak první vločka  

a šaty svlékáš jak z kmene kůru

a spouští večer v punčochách očka.  

Na sklo mých tváří dýcháš jak malá

a pak mi prsty kreslíš tam srdce

bůhví proč právě ses zadýchala

a proč máš v očích ohníčků více.   

Jako bych viděl vlky, co běží   

uhasit žízeň svou a zajíst hlad

a já se přidám k nim, ať s tebou hořím

ať je až ke smrti ten dlouhý pád.