Zuby

Za třináctero Pražskými orloji žil byl lesů v lese pán Chrupínek Zdřímínek, byl poslední ze Zdřímínků, neboť jeho rod prospal i echm, rozmnožování, chmmm. Spokojeně si chrupkal jako každý den, ale ten den se něco změnilo, nejprve ševelilo listí v korunách stromů jinak, než obvykle a poté zvířátka změnila směr svých hopků a hopkala dopryč. Občas nějaké žďuchlo ňufíkem do Chrupínka, ale ten si z toho nic nedělal a převalil se na druhý bok.

To do lesa přišli nezvaní železní, monstrózní hosti a celý les, až na strom pod kterým zdříminkoval Chrupínek skáceli.

"Ajajaj," hořekoval Chrupínek Zdřímínek. "Proč to udělali? Můj strom je sám a já jsem teď také sám. Zvířátka odhopkala neznámo kam a všude se roztahují železňáci."

Sedl se na nejvyšší větev a plakal. Plakal a plakal až vyplakal potůček.

Koukal na ten potůček a brblal si.

"Že bych se utopil?"

Najednou uviděl v potůčku lodičku z kůry. Rychle sešplhal a posadil se do lodičky.

"Odvez mě, lodičko, odvez mě z lesa, který už není lesem. Někam, kde najdu kamarády."

Vtom ho rozbolel zub. Asi z toho leknutí nebo proto, že jedl tolik sladkých kořínků o vánocích?

"Au, au, au. To je bolest. Co s tím?  Kdo mi bolest pofouká? Nějaká víla. Nebo budu muset hledat kováře, aby mi zub vytrhl. To je patálie. To je patálie," hořekoval Chrupínek až se voda kolem loďky čeřila. Tak za stálého naříkání a sebelítosti, které prokládal dřímotou doplul do města Větrná Kovadlinka, ve které spravedlivě starostoval pan kovář Jeff Aistos, každému vykukovi, který mu chtěl sebrat ouřad nadělal pořádnou bouli na makovici. Ve městě zajel Chrupínek i s lodičkou pod jez a když vylezl, usoudil že je zcela okoupaný, ale zubová bolest se vůbec nelekla, držela se Chrupínkovi na zubu jako ďas.

Chrupínek Zdřímínek se procházel po ulicích a poulil oči údivem na všechny strany, až se dostal před radnici, která měla ve znaku kovadlinu jako hrom.

"No to je ono," zvolal zvesela Chrupínek, "pan starosta určitě má ohromnou sílu, on tu bolest bací a ta se tak lekne, že uteče za hory." S tím Chrupínek vstoupil, ale protože se bál výtahu, který viděl prvně v životě, šel po schodech, ale v prvním patře usnul jako dudek. Po probuzení vyšel ještě jedno patro, kde měl kancelář starosta, seděl za obrovskou kovadlinou, místo stolu a vedle sebe měl obrovitánský kladivo s kterým podepisoval úřední dokumenty.

"Co bys chtěl škvrně," zahřměl starosta, když zmerčil Chrupínka u podlahy. Chrupínek otevřel papulčičku a ukázal na ZUB. "No to je teda KAZ, jak hrom! To chce pořádnou zubařku." Věděl si rady pan starosta. "Tady máš adresu zoubkové víly Zubomily Novákové, je to nejlepší zubařka ve městě, ta ten zub provrtá líp, než horníci kopec v šachtách." To na Chrupínka zapůsobilo tak, že nejdřív zbledl jako solný sloup, potom se poroučel v mrákotách k zemi.

Zatím zoubková víla Zubomila Nováková si zubařila v ordinaci, od rána byla v jednom kole, vrtala a trhala jako divá saň, až z ní lil pot, jenž se za ordinací spájel v potůček a poté vtekl do toho Chrupínkova a vznikl velepotok, totiž řeka. Pacienti vycházející z ordinace se spokojeně usmívali mezerami mezi zuby a sedativováni narkózou si spokojeně ohmatávali své ďouraté, jak ementál čelisti.

"No to je mi ale statečné škvrně," zahromoval starosta a vylil na Chrupínka kýbl vody.

Chrupínek otevřel očka, otřepal si vodu z vlasů a zakňoural: "Je ta Zubomila hodná?"

"I baže je," odvětil pan starosta a postrčil Chrupínka směrem ke dveřím.

"Vyjdeš a na prvním rohu zahneš doprava. Pak u prodejny cukrovinek doleva, a u Mléčného baru zase doleva.

Pak budeš koukat nahoru až uvidíš vývěsku na které je namalovaný velký zub a pod ním nápis - Zoubková víla Zubomila Nováková. Pak už jenom vyběhneš pár schodu a zaklepáš. Uvidíš, že ti pomůže a možná ti dá i obrázek," pobízel Chrupínka pan starosta. Už se viděl jak zase bude v klidu razítkovat ouřední lejstra velkým kladivem.

Chrupínek vyšel, u prvního rohu se dal doprava, u cukrovinek vešel dovnitř, aby si na bolavý zoubek dal něco dobrého, když zaplatil vyleštěným diamantem, zanechal prodavačku v mrákotách, dal se vpravo, ... a pak zase vpravo a byl zase před radnicí.

"To jsem z toho jelen, musím být rychlejší, jinak mě zastihne noc." Chrupínek se rozeběhl po městě křížem krážem, až konečně stanul před zubní ordinací, zbývala poslední minuta ordinování, Chrupínek vlítl jako uragán do ordinace bez klepání a zařval na celou místnost, že dorazil. Víla Zubomila Nováková leknutím odskočila na stůl ze kterého vypadla z okna na zem, ale skoro se ji nic nestalo, jenom si zlomila obě ruce.

"Paní zubáková vílo jste v pořádku?" Zahlaholil Chrupínek z okna.

"Nic mi není, akorát jsem si zlomila obě ruce, to přejde."

"To se mi ulevilo, že se vám celkem nic nestalo. A jé, ta zubová bolest je fuč!" Radoval se na stole, tančící Chrupínek Zdřímínek.

"No jo, ale kdo teď bude za mě ordinovat," zamyslela se Zubomila. "Než se vyléčím na sluníčku, který vytáhne zlomeniny, musíš za mě ordinovat!"

"Ale já nevím jak?"

"Na tom nic není, když k tobě někdo přijde, vyvrtáš mu pár zubů a bude na čas spokojenej, dokud nevyvrtáš všechny."

"Já je zrovna odvrtám všechny naráz."

"To ne," ohradila se Zubomila, "to by rychle došli klienti, stačí když každýmu vezmeš jeden, dva zuby za návštěvu."

Tak se Chrupínek Zdřímínek stal nejprve zubařem zástupcem a poté, protože mu práce odsejpala od vrtačky a byl správný vrták (což v zubařským slangu značí kvalitního zubaře) povýšil na asistenta Zubomily s platem 3 zuby na hodinu, které mohl v noci směnit u zubní mafie. Za mnoho let když Zubomila sešla stářím a skončila na hřbitově, Chrupínek ji vytrhl všechen chrup a zařídil si vlastní ordinaci, kde pomáhá lidem od zubů dodnes.