Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ty znáš...

12. 06. 2002

980

Autor

ender1

Básníci vymřeli

milá Luno!

Letíš si oblohou

jak dlouhý výkop brankáře

znáš kde končí cesty

kde je křest,

svatba, smrt

a kde všechny oltáře...

Luno!

Ty bledý meloune,

ukápni slzu

ze své děravé tváře.

Jednoho dne

se píchnu o tvůj srpek

usnu

jak Šípková Růženka

vzbudí mě má láska

má POMNĚNKA

bogart

12. 06. 2002

Dát tip

Váš kontakt s objektem je výborný, hluboký. Ještě ji tak pokrájet myšce (děravýho sejra).

Dojem trochu rozpačitý. Báseň mne svým námětem a náladou zaujala, cítím v ní však moc disharmonie. Protiklad jazyka básnického a profánního zde nefunguje: "milá Luno!" vs. "výkop brankáře", "Luno!" vs. "Ty bledý meloune" působí sice invenčně, ale divně. Postrádám zde vnitřní nutnost takových protikladů. Záměr je legitimní, výsledek nevyšel. Verš "a kde všechny oltáře..." mi přijde opodstatněný pouze rýmem brankáře / oltáře a tedy svým významem zbytečný. Avšak jeho absence by způsobila rytmickou nerovnováhu sloky. Chtělo by to citlivější řešení.