Mé velké tajemství

 

 

Nejde to slovy vypovědět

každý to ale dobře zná

hovoří o tom básníci

že láska bývá bezmezná

 

těžko mi o tom neříci

ležíš tu jako princezna

na stolku zvonek broušený

co přivolává pomocnici

tvůj výraz trochu zkroušený

 

Bála ses Vánoc, vleklé zimy

že nedožiješ do jara

a teď, když všechno houfně kvete

díváš se na svět očima

nevinná, pohled jak od dítěte

 

Neboj se, já se postarám!

 

Poslední koncert, představení

po němž už vůbec nic není

bez lesku v očích, bez potlesku…

 

Teď vzdávám vděk i v plné síle

se cítím trochu provinile

objímám zjihlá ramena

a hladím ruce zemdlené

co dávaly mi najíst chleba

 

Dnes sklízím z tvého semene

co selas pro nás, naše děti

zůstane uvnitř po staletí

 

Vypadá, že toužíš spěšně

okusit díl svobody

kde náruč boží ukolébá

 

Je máj a rdí se první třešně

a na balkoně jahody

zbyl tu jen smutek pro dnešek

a truhlík žlutých macešek

---