Mé velké tajemství II.

Každá přání svá si sníme

co dříve říct jsme nestihly si

to už si nikdy nepovíme

srdce má sílu stále bít

slzám se nedá ubránit

tvou ruku ve své dlani svírám

láska v nás sílí, neumírá

držím tě ve své náruči

bezbrannou jak malé děcko

tvým odchodem se život mění

už není nic, dřív bylo všecko

V prstech si hlídáš karafiát

odteď už budeš navěky spát

postel tvá zatlučená hřeby

já vím, že potkáme se v nebi

starý kabát necháš hlíně

míříš ke své domovině

Jako když ránu zasypeš solí

zatím je čerstvá, ještě to bolí

co klapla za tebou poslední vrata

moc nám tu chybíš, maminko zlatá

Smrt matky je ztráta nevýslovná

ta mnohé rozjitří a nebo srovná

dále už po svých půjdeme sami

poslední sbohem a pusu, mami…

*

Krabici s popelem nesu ti k hrobu

dnes slavíme tvé narození

hostina, na které nikdo není