cesta dolů

jsem dnes chtěl kreslit průlety do jiných vnitřních světů, ale nemám nějak potřebnou múzu na kresbu, tak jen pár slov. když si pustím automat. a přehrají se filmy v hlavě. začnu tím cestováním dolů: náhlé ochladnutí. zastavení světa. čas se zpomalí. věci nabudou bezbarvosti, prostředek slunce je černý. stromy, domy, lampy pouliční nevrhají stín. v hlavě jdou hřích po hříchu. ty největší, i jen nápady a lži, a vzpomínky na největší průšvihy. to je slabé slovo. vybaví se člověku potraty, násilí, leží na zemi, do hlavy ho někdo tluče popelnicí. jede uvnitř stěhovacího vozu, ve kterém je všechen nábytek smrti. je tam zavřený se vším, co kolem kdy bylo. je to tíha, auto jede do kopce. a tunelem. projíždí minulostí. na ulici někdo někoho probodne nožem. tři lidi letí z okna. je zas sám. běží za ní. vyhrožuje jí, že toho druhého zabije. se rozhlédne a opět nikdo živý kolem. jen vybydlené domy. místo střech jen ohořelé trámy. skáče hlavou do zdi v rytmu naléhavého bubnování. pak rozbije okno, přes které vidí krajinu po konci světa a utíká na východ. pes, který ho doprovází, je samo sebou ukradený. ale to mu vůbec nevadí, nic jiného není než zloděj a násilí je jeho oběd večeře. i nápoj smrti. po kterém nejde už nikdy usnout. utíká přes silnici. nocí pak prochází temným lesem, kde vede cesta stále nahoru. divoká zvířata, na ty řve, aby se lekla, za každým stromem werwolf. někdo zas po něm střílí. ale berserkování je přemůže. za lesem v zahradě jsou tři divocí psi, které mlátí železnou tyčí. ten ukradený mu nepomůže. už umřel. za několik měsíců nebo několik měsíců předtím, to je úplně jedno. zas vyběhne těch několik schodů. ona stojí v koutě, chvěje se. tak ji probodne. koho? tu bez narození. smrt samu. netopýr prolétne tmou. kočka si mu sedne na krk, když už nemůže. málem ho to udusí, ale to by bylo moc velké štěstí. brečí na posteli. která se rozhoupe. zdi se přibližují. musí zas ven. takže zas utíká. pořád na východ. na stromě v kopci se objeví jablko, je jedno, že v jinou roční dobu, než je normální, protože na to se tady nehraje. vše běží tak nějak pozpátku. potom je toho ještě mnohem víc, polyká železné střepy. a pak je plive. nad krajinou se rozléhá svatební pochod. svatba se smrtí. zas nepřichází. a neodchází. je tu. svět stínů. noc nekončí. den nezačíná. vidí ale ve tmě. pak se mu z očí stanou stroboskopy. když se zas vrací do města, žádné auto mu nezastaví. logicky. míjí jen další nášlapné miny vzpomínek. ale prostředkem široké ulice se blíží oranžová záře. lampy se zhasínají. světlo žhne. vchází do slunce. panenka mu říká, jsi můj dezertér. dokud nikoho svou rukou nezabiješ, je to dobré. tak nějak nelže a nevraždí ani myšlenkou. aby se to zlepšilo. ten masakr uvnitř.