Poledne

Až budou z nás jenom dva polední stíny

můj ten u tvých nohou bude ve dne spát

a žalmy a jiné divné prázdné rýmy

z kamene všech smutků bude ticho rýmovat.

Tak o poledni přijde z nebe krátká chvíle

pod jabloň svou sukni modrou roztáhne

a mezi její nohy jak boží muka bílé

vzpomínka shůry větví jablek dopadne.   

A ta letní jablka sladká jak ňadra tvá

do úst si vezme zas jiný či jiná

co bylo pro mne jen bude zde znova

a k smíchu milencům zůstane vina.   

Jen duše rybáře těžká jak olůvko

dna tmy se dotkne jak zbloudilý pták

a já tě ulovím zase jen na slůvko

které kdos napíše v můj prach jen tak.