Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNepriznaná
Autor
gabi tá istá
„Mamoviny sú denník mamy Zuzky písaný očami, srdcom a rukou jej dcéry Gabenky,“ hovorí Miro. „Ako čitateľ Mamoviny vnímam ako vyrovnávanie sa Gabenky so zložitým v čase sa meniacim vzťahom s mamou a zároveň ako zápas s mamou v sebe samej.“
„Hm... premýšľam...ku koncu som to brala ako psychoterapiu. Písala som, aby som sa od toho oslobodila, nedusila to v sebe, neničilo ma to a mohla byť k nej lepšia, trpezlivejšia. Mamu v sebe...sa mi zdá, že som ju tam nemala, nemám, sme tak iné...alebo som si ju iba nepriznala?“
„Vidím to tak, že si si ju nepriznala a nepriznávaš. A že je to aj preto, že
si s mamou v sebe zápasila úspešne a takmer vždy a vo všetkom si ju premohla. Najpodstatnejšie zo všetkého sa mi javí to, že onen zápas s mamou ťa obohacoval, vyživoval a podporoval tvoj osobnostný rast.“
11 názorů
gabi tá istá
před 7 měsíciste na mňa takí dobrí...ďakujem, Jirko!
Jednou před dávnem jsem poznamel v komentáři pod tvým textem, že tvé průpovidky se sice místy tváři kriticky, ale já jsem v nich četl tvou laskavost, empatii, ty jsi mi tehdy odporovala a jako bys ten vztah spíše vnímala jako trpělivost. I dnes, a tento text to znovu potvrzuje, si myslím stále totéž - laskavá empatie. Bez ní bys už dávno neměla potřebu si klást otázky.
priznávam, čítala som niekoľko ráz... chcela aj nechcela som reagovať, pretože ...
- vydať knižku zážitkov s mamou je skvelý nápad, dúfam, že ju doplníš o fotografie, nech bude aj vizuálnou spomienkou ...aspoň jednu?
- poznala /poznám Vás obe a vlastne nepoznám...mnohé má človek v sebe hlboko, hlboko a navonok ukáže len drobnôstky...až cez Tvoje "denníčky" som sa dozvedela viac. Každý z nás má kúsok svojej mamy v sebe, Ty z Tvojej máš len málo...to lepšie...
- Tvoj maminovský život je celkom iný, nevidíš v prvom rade seba ale svoje deti a vnúčatá, pre ne všetko...
- nie si ako mama, ktorá chcela všetku pozornosť pre seba, starostlivosť, denné telefonáty, návštevy...
- až zabolí, keď čítam, ako s Tebou "cvičila" a Peťa tiež...ich vzájomný súboj by bol úsmevný, keby si nebola medzi nimi Ty...byť na dvoch frontov naraz bolo takmer nemožné, vždy niekto nespokojný, kto mal menej Tvojho času, obskakovania...
- robíš všetko pre to, aby dobre bolo, aby bol každý spokojný...od mamy cez dcéry, vnučky až po zaťov...a vlastne ešte ďalej...susedov, kamarátov...
- a čo Ty? Asi nikdy nebuchneš do stola, ani obrazne nie, budeš sa naháňať, nehľadať možnosti,ako si to uľahčiť... čo ak by tým ten druhý utrpel?
- Dúfam, že sa odreaguješ aspoň v svojich snoch, nielen počas spánku... ešte stále je v Tebe kusisko dievčaťa s romantickou dušou a miestom pre lásku...
- Rozum a srdce, to každý z nás má...
Buď šťastná, nepriznanáA nikdy nebuď samaZ diaľky sa budem dívaťAko sa máš a či si živá...
Také jsem napsala svou knihu o mámě. Je to určité vyrovnání se sama se sebou. A dnes už vím, že jsem pro ni udělala, co bylo možné.
A ty taky.
Takovou rodinnou kroniku náležitě ocení až následující generace. Je to skvělý počin.
Shrnutí: všechny tvé mamoviny byly potřebné pro tebe a ve své otevřenosti poučné pro nás, tvé čtenáře. Zasloužíš za ně poděkování. Děkuju.
Přiznám se, že tvoje dílka nečtu nerad. Ale to už možná spoustu let větříš a tušíš. ;-)
Nebudu dál mlít prstovým pantem a už len urobím tři křížky pod Alešom. (ne jeden nad ním)
Hm...z mého pohledu ti to psaní pomáhalo víc Suzan poznat, mluvit jejím jazykem a koukat se jejíma očima...i když si to často zlehčovala :o)
Rozhodně tak máš spoustu vzpomínek zaznamenaných, dá se k nim vracet, nezapadnou tak rychle v běhu času...
Zajímavý pohled a jak se říká, není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu :)
A nikdy nebuď samaaa