Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Slzy andělů

14. 06. 2002

848

Autor

Zatracená

Jsou to jen kapky rosy,

co padají na mou hlavu

Ne, jsou to sněhové vločky

či snad slzy andělů ztrápených?

Proč pláčí? Snad ne pro mě!

Kvůli mé bolesti, mým strastem?

Vím, vidí mou tvář uplakanou,

ale já se směji, což nevidíte?

Ne, nevidí!Slyší vzlykot mé duše.

Přec tak tiše pláči

Ne, nevšímejte si mých slz!!

To přejde, věřte mi!

Nevěříte, viďte?! Já také ne.

Avšak chtěla bych, ale . . .

Neplačte, prosím!

Aspoň vy se smějte

Či snad vaše slzy mají

pohladit mé nitro mučené

Děkuji vám za to, ž vím, že jste

Že na mě myslíte.

Děkuji za to, že vím,

že nade mnou bdíte

Snad jednou uvěřím, že najdu

opět svého anděla spanilého

WiruZ

04. 12. 2002

Dát tip

chjoooo... tohle hodne smutný.... asi to jde rovnou od srdíčka.... jednou to přejde....možná*

chtela bych byt sama tou vilou, ktera vsak pomaha ostatnim, aby nemuseli plakat PS: diky tomu, cos napsal, jsem si uvedomila, ze je to tak trosku krasna metafora k memu budoucimu povolani - tedy snad:-)

Notreal

29. 09. 2002

Dát tip

je to dobře napsané myšlenka je smutná, ale víly. které pláčou nad Tebou - to je něco krásně smutnýho takže tip* PS: jednou k Tobě ten anděl přiletí a víly potřebovat už nebudeš :-)