Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZrkadlo
Autor
gabi tá istá
Vrátime sa večer domov, v obývačke na stole je obal od tyčiniek, ktoré zjedli pred odchodom do mesta.
„Hani, zanes, prosím ťa, toto do kuchyne. Do plastov,“ obrátim sa na Hanku, nech to Nina nedáva do pusy.
Založí si ruky na hrudi a tvári sa odmietavo. Všimne si to mama Monka: „Hanka! Čo ti babka povedala?“
Ďalší vzdorovitý pohľad a komentár: „Ako by sa to tebe, babka, páčilo, keby len čo si sadneš, ťa niekto niekde posielal?“ Vidím v nej argumentáciu nejakého dospeláka. Tuším koho.
„Neviem. Lebo ja, keď povieš, že si hladná, vyskočím a nepremýšľam nad tým, či ma bolí noha, alebo kedy som si sadla.“
Malá sa bez slova zodvihne, zahodí vrecúško, vráti sa a vôbec nie je ofučaná.
5 názorů
Ano. Přesně o tom je život. O zrcadlech. Akorát je strašně těžké uvědomovat si to...
Po dobrém je to vždy lepší a ty to prostě umíš.
Já jsem nedávno dumala, že bych o Filipa přerazila ruční luxík.
Pěkně jsi verbálně položila Hanku na lopat)ič)ky.
Ale tím dospělákem jsem já nebyl, přísáhááám! ;-)