Namísto

Vítr opřel se do větví

listí pršelo tam venku

déšť padal vzhůru

pod sukně a šaty

jako ruce milencovy

a psi přinesli jim do bytů tu hořkou vůni vody

pak rozsvítil každý svou žárovku

hned v předsíni

aby nepřibylo tmy

a aby jako ten kdo je na noc sám

pohlédli do ohně toho

beze strachu z rána

já políbil jsem tě na tvář a čekala jsi

že ucítíš mé studené prsty

na pozdrav

neboť líbat se hned na rty prý není slušné

však nechal jsem tě chvíli ztratit dech jen tak

až zavřela jsi víčka

a bylo slyšet ticho od sousedů

a myšlenky malých dětí

a anděly u klíčových dírek

a vdovy zapínat rychlovarné konvice

a tvé oči hořely

že každý jiný dostal by strach

a zul by si boty

a umyl by si ruce

a zeptal by se co je k jídlu

a jestli je ještě milován

namísto toho, aby to bylo jasné