PARTICIP (8)

Renomovaný místní historik, a nadto zastupitel, veřejně prohlašuje, že toto město má všechno, co město má mít.

Jiný zdejší reprezentant téže profese soudí, že místní řidiči sotva budou ochotni dobrovolně snížit rychlost ze současné sedmdesátky na místu s pomníkem důstojnou třicítku, jedná-li se o úsek dlouhý ani ne půl kilometru. A že kdyby pravidlo zásadně rušící pocit z předchozí plynulosti jízdy byla přikázáno povinně, aby pak příslušný omezující příkaz platil jen po jedné dvouproudové straně vůči pomníku téže čtyřproudové silnice.

Protože sotva každý pátý projíždějící řidič tímto místem ví, oč se tu, pojmuto pouze dějepisně, vlastně jedná, jsou-li mu související reálie z půlky zatajeny – a že ti zbylí čtyři z jeho statistiky i spolu s těmi pateráky, by kvůli takovému jakže násilnickému omezení luxusu jejich zaslouženě vybojované polistopadové svobody leda tak zuřivě ropotali vespolek vůči příslušným kancelářím magistrátu. 

Použil-li jsem již v příkladu neporovnatelně stokrát veliké Paříže, pokusím se nyní, a pro burany naprosto nestoudně drze, sáhnout ke srovnání se stejně veliký městem někde na dánském venkově.

Porovnání sice bude poněkud kulhat, poněvadž ve stejně okupovaném Dánsku tenkrát poválečné sběrné lágry pro poražené německé civilisty neměli.

Zato však za jedinou noc na začátku okupace odplavili naprosto zázračně všechny dánské Židy loděmi všemožných účelů a tonáží do sousedního Švédska.

Zatímco Češi ty jejich svezli do Terezína...

V současných časech jsou sice obě země stejně tak členy OSN, EU i NATO, to ano, ale dovoluji si tvrdit, že ve stejně malém dánském městě, to pro zcela jiný civilizační stupeň vědomí občanské odpovědnosti jeho obyvatel, by případná instalace obdobných souvisejících červenobílých kulatých terčů příkazových dopravních dopravních značek byla zcela snadná, bez averzí, zatímco jen pouhý náznak umístění těchže v současných domorodých poměrech už jen jako pouhý nápad na nedlouhém úseku si veřejně připomínat nevinnost některých obětí by byl ve dvojměstě v hromadném náckovském tónu nejméně s veřejným vlajkařským hulákáním odmítnut. 

Particip jako vyjádření vědomě souvisejícího veřejného účastenství, dokonce zde jen popsána jeho představa coby plenérového nebo landartového uměleckého díla, je ovšem v prostředí v současnosti obývaném burany pouze naprosto nemožný záměr.

Čili představa neuskutečnitelná, k jejíž realizaci by však stačila do krajnice jedné strany silnice krátce po sobě vetknutá pouhá dvojice běžně dostupných kulatých příkazových značek s číslicemi 50 a 30 – neboť dál už následuje ve dvoupruhu bezprostředně 100 metrů za pomníkem zprava křižovatka, kterou se předchozí příkazy ruší.

Zatímco na straně opačné, před budovou policejního velitelství, postupně po sobě rovněž instrukce číslic 50, 30; kdy po zhruba 100 projetých metrech by následovala ve prospěch řidičů šikanu rušící přeškrtnuta v kulatém poli třicítka.

Dohromady tedy značek pouhých 5.

S případnými investičními náklady určitě menšími, nežli bylo vydáno na vztyčení onoho dosavadního i poválečný zločin anonymizujícího sloupu se stylizovaným státním znakem na hrudi.

Pokud by došlo k realizaci takovéhoto participu, určitě by nebyla opomenuta instalace permanentně funkčního venkovního radaru, ve kterémsi ze 32 oken budovy policejního velitelství trvale dohlížejícího na značkami povinně zpomalený provoz před pomníkem. 

Jakož i na opodál na vhodných místech rozmístěny 2 policejní hlídky nachystané ve dne i za nocí inkasovat ihned z platebních karet pokuty.

Jak ostatně bývá v takových příležitostech zvykem v Paříži velkoměstě i v městečkách rozlohou malém Dánsku.