Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNávštěvní hodiny
Autor
Marcela.K.
24.10. 1932 - 16.10.2023
s tou paní nebývalo lehké pořízení
klidně i pravdu rozkrojila
půlku si vzala
půlku zahodila
dala mi syna
proto jsem ji ctila
i když tak často nebývala milá...
roky nás věkem přiblížily k sobě
možná až tehdy
kdy jsme měly obě
syny a snachy
tak to často bývá
když člověk stárne
vlídněji se dívá
chyby se sečtou
a vydělí dvěma
život nám přičte
vše - i to co nemá
někdy mám pocit
že nás Kdosi řídí
jak jinak rozumět
že naposledy vidí
syn svoji mámu
den před její smrtí
poslední pusa
večer před usnutím
7 názorů
Hanko, tomu rozumím. Já měla maminku doma. Zemřela ve své posteli, přála si to tak. Byly jsme se sestrou s ní do posledního vydechnutí.
svoju mamu som videla naposledy v sobotu podvečer, ležala v nemocnici po infarkte, doktorka hovorila, že sa z toho priam zázračne dostala a mohla by už ísť domov
...zakývala som jej pri odchode - ahoj, mami, tak zajtra...a v nedeľu som našla posteľ prázdnu...mala 93,5 roka...doteraz vidím jej šedivú hlávku na vankúši s obliečkou z ružových ruží, jej oči sa usmievajú a pravá ruka mi kýva na pozdrav...v apríli to bolo 7 rokov...
Je lepší, kyž to stihneme, i nevědomky. V opačném případě to dlouho bolí.
Jani, rodiče darovali dům mladšímu synovi, takže bydlela s jeho rodinou a my jezdívali ty čtyři hodiny k nim o prázdninách a na narozeniny. Ty by měla babička za pár dnů, plánovali jsme kdy, ale pak nám to vyřešila návštěva zubaře(synovce), kterou máme při cestě. Babička byla v nemocnici se zlomenou rukou. Už rehabilitovala, těšila se domů. Byli jsme překvapení, jak dobře vypadá...
Taky jsem svou mámu viděl den před její smrtí...