8.12. 2023

chalupa chrastí kostmi
tma pojídá kořen
bude nás méně
čas vydlabe další cihlu v základech

- 
i dítě pozná 
že chtěný vzlyk někdy nemůže přejít přes horu
náruč místo objetí 
se otevře na znak světovým stranám
má příliš prostoru pro dech
málo kyslíku pro cit
hruď by se nezvedla 
než aby nádech zabolel

a měsíc nad komínem vzpomíná na dvě ženské tváře
v okně si spolu špitaly
o kostelíku na kopci a hlavě loveckého psa
každá viděla to své v kráterech mléčné misky

- 

chalupa sténá jen její zdi ještě hřejí
tma přidává na hlase postupně
bylo nám málo
čeho měli jsme nad hlavu
nechali jsme toho příliš mnoho spát když bouchla kamna
šly se opít červeným vínem 

a dítě si zašeptá
to nic to se stává
každé teplo časem ztratí chtíč
a chalupa bude  o základní cihlu lehčí 
měsíc zašumí než projde smrky
uhasí vnučce cigaretu 
zobrazí jinou fantazii než sykne strach
na hlínu jedině rýč a rukavice

zardí se při větru 
řekne neboj
vše zůstane kde kotví 
 budeš jen  bolavá a křehčí