(ne)naříkání

I. 

je pozdě
ráda si na mne ulehne tma
chutná po lékořici 
a trochu po banánu
zhnědl jak dřevo
nepůjdu do chalupy
byla by mi zima 

II. 

v hlavě
někdo na mě mluví 
toho hlasu se stydím
 bála jsem se že přehluší cit
umlkl pak
nic mě nenaučil

III.

čas mi připil na další bolest
vítám ho 
hostím čajem
horkost přehluší přítomnost
až vystydne
já se orosím s první slzou pryskyřice
voní po pohodlí

IV.

láska k pruhovanému člověku
sedí 
nic neříká
načrtneš dopis - hloubka se zapouzdří
nepolkne nahlas
dokud se skrz cizí oči
 dotýkáš 
něčího světa 

V.

růžové kuličky zametla do důlku
babička 
a kuchyň voněla uklízením 
řekla  "ty kozo, už tě nechci" 
vymetla tě ke studni 
neřeklas ani ň 

VI.

no tak mě polož když musíš
odejdi s prvním 
tenorem kohouta
asi se usměji 
když ho potřetí slyším hrát
jeden hlas
 z dávno zpívaného hejna