Vůle stromu /TD/

Kde se tam vzal?

Dostal ho od svého táty, kterému ho daroval jeden kdysi trestaný člověk za to, že ostatní vyzval, aby se k němu jako k trestanému již nechovali.

Byl to malý jehličnan.

„Je to kříženec jedle a smrku,“ řekl mu.

Měl asi dvacet centimetrů…

Synovi bylo v té době třináct let.

-

Vysadil ho v rohu zahrady, párkrát ho zalil a víc se o něj nestaral.

Hned poté co se stromek dostal zpoza plevele, začal vesele růst. Za několik let byly z dvaceti centimetrů dva metry, a z malinkého stromečku krásný jehličnatý strom.

Tehdy dostal bláznivý nápad. Před Vánocemi strom nad nejspodnějším patrem uřízl, aby se z něho stal vánoční stromeček.

„Je to barbar, takhle zničit strom,“ pomysleli si možná někteří.

On ale barbar nebyl.

To by potom museli být všichni ti, kteří si živá - mrtvá torza vánočních stromků kupují...

Jako budoucí ovocnář už tenkrát pochopil, že se všechny stromy v zásadě chovají podobně.

Ze zbylého spodního patra trčícího z pařezu vybral nejvhodnější větvičku a vyvázal ji k opoře kolmo vzhůru. Pahýl stromu zase několikrát zalil a ostatní větvičky zastřihl. Pařez stromu vycítil svou příležitost a nasměroval proud mízy k vyvázané větvičce a v zemi se pomalu začaly tvořit mladé kořínky.

Vrcholový pupen terminálního výhonu stromu má schopnost řídit růst ze všech pupenů po celé tzv. genetické spirále, takže rovnoměrně obrůstá kolem dokola v souměrném kónickém tvaru, a tvoří svůj přirozený habitus.

Bylo to znát hned první rok. Jehličí na vyvázané větvičce obnovilo původní krásně lesklou barvu, a terminál se začal znovu vytahovat do výšky.

Přibližně za pět let se z ponechaného pahýlu stal zas krásný stromek. Rána pařezu se zacelila a na první pohled si nikdo nevšiml, čím si strom prošel.

To ovšem nebylo všechno.

Když strom opět dorostl do požadované výšky, jeho bolestné martyrium se opakovalo. I tentokrát pro vánoční stromek. Byl uříznutý na pařez, a jeho nejvhodnější větvička vyvázaná.

To se opakovalo celkem třikrát.

Pokaždé se vzchopil, aby svůj kříž nesl dál. Stal se z něj strom – mučedník.

Ačkoliv se k němu již dospělý syn zdánlivě choval tak tvrdě, dokázal vůli stromu žít ocenit. A tak se rozhodl mu za tu trojí „službu“ prodloužit život. Strom dostal vhodné podmínky a pomalu se mu zase začala vracet životaschopnost.

Nastalo jeho „zmrtvýchvstání.“

Muž se odstěhoval a oženil.

Majitelé jeho bývalé zahrady se začali střídat. Každý měl s pozemkem jiné úmysly. Pěstované plodiny se měnily.

Strom mučedník však zůstával na svém místě a všechno přežil.

Vyrostl z něj krasavec a nikdo už neměl odvahu a srdce mu nějak ublížit.

Kdykoliv se ten člověk, který mu daroval život, do těch míst vrátil, vždy se na něho přišel podívat a pokaždé byl unesen jeho zdravím a krásou.

V současnosti na zmíněné zahradě neroste nic jiného než tráva a právě onen strom. Nyní krásná, zdaleka viditelná solitera, která přerostla veškeré ostatní stromy v okolí.

-

V místě nového bydliště, zakoupil muž jinou parcelu a vysadil na ní ovocný sad. Spolu s ním i dva smrčky. Oběma se podařilo vyrůst do dospělosti.

Potom přišlo sedm suchých let a většina smrků ve vsi z nedostatku vláhy v písčité zemi uschla. I oba ve zmíněném sadě. Záhy je napadly dřevokazné houby, které dřevo uvnitř kmenů měnily v dřevitý prach.

Jeden z těch smrků muž vykopal.

U druhého si všiml, že na spodním patře sem tam prosvítají zbytky zeleného jehličí. Hned mu připomněl „mučedníka,“ jehož opustil, a usmyslel si, že ho stůj co stůj podobným způsobem zachrání.

Suchý strom, s kmenem silným přes dvacet centimetrů, byl uvnitř ztrouchnivělý. Přesto muž pokračoval ve svém úmyslu ho zachránit a nevzdal to. Nad nejspodnějším patrem vyvázal opět nejvhodnější větev do svislé polohy, tak jak byl zvyklý u ovocných stromů.

Přinesl ke stromu starý děravý sud, který vždy v horkých slunečních dnech naplnil vodou a nechal ji pomalu vsakovat do země ke kořenům.

„Máš-li vůli žít, tak žij,“ říkal mu v duchu.

Strom dostal svou životní šanci a využil ji.

Do vyvázané větve začala úzkou zdravou žilou pomalu proudit míza, a s ní známky nového života. Ostatní větve muž, nyní již táta tří dospělých dětí a čtyř vnoučat, zkrátil a upravil tak, aby ta vyvázaná začala obrůstat novým zdravým a lesklým jehličím. Postupně se proměnila v nový terminální výhon, který si sám začíná řídit růst v pravidelném kónickém tvaru...

Historie se opakuje.