Vánoční dopis Járovi

ahoj
a promiň
že jsem pro tebe nikdy nebrečela
nemůžeš totiž
- pro něco cos nikdy nepoznal

jen jednu věc můžu
vyprávět
narodila jsem se pomýleně těžká
a brečela tak
až jsem se odsoudila k tomu být jediná

byla jsem z vrhu
nikoli z lásky

naši se našli jen pro to abych se nadechla
pak už se nikdy nepohladili

-

odjakživa zpívám
a sním víc než lucidně
bojím se prapodivných věcí
třeba ledničky
která se kýve jako člověk pod proudem
podobný zvuk vždy vydávala
sousedova pračka

noční můry až do devíti let

-

vím kým bych byla
kdybychom se střetli
možná muzikantka
textařka
holka s ještě větším nápadem
byla bych bohatá a všechnu tvou lásku nesla ráda na zádech

pravdou je
že i tvé neduhy vyslechla jsem potají
máme je společné
možná jsem po tobě víc než bych měla
připít si vodkou
tajně ve sklepě - můžeš mě slyšet žíznit
i po smrti
-

babička říkala že zdál se jí sen
hledala mě v nekonečném vlaku
ty v županu vešels do dveří kupé a řekl

vždycky ji hlídám
a chytím
když se tak nebezpečně dětsky
k nebi zahledí div nespadne

-

mohla bych inkoustem zahltit stovky papírů
vzpomínkami, které nemám
znám od jiných
nikdy jsem tě neviděla
jen tuším tvůj hlas
co řekne
letošní slunovrat ti obzvlášť sluší
když tušíš
že další nitky ke mně se možná už nikdy nedotkneš

-
nepřeji si to
jenže babička umlkne
a skrz koho tě ještě uslyším
mě milovat i v tvém dlouhověkém bezvědomí?

i přes špínu jsem trochu voják
bojovník
mnohdy lehnu hůř než si ustelu
chvěji vrbami
sliny záplavou
na ostří nože tíhnu k peklu
kdejaký čert mi olízl palec

ahoj a promiň
ještě mám svědomí a cítím
jde vzpomenout na něco co jsme nikdy nezažili?
i kdyby ne
budu mít po celý život pocit
že smím