NAVĚKY (dekadentní)

Pod hromadou lidských lebek, kostí a čelistí užívám si já nadlidských neřestí. Opájen nektarem lásky a milování ukájen smilstvem zběsilého radování. Doteky těl ve vlnitých pohybech smyslná extáze spoutaná v okovech Tu v jeskyních hluboko pod zemí v hlase přítomných sténavé je chvění. V jasů ohňů nahá těla vlní se a září výraz nespoutanosti tu mají všichni v tváři V měkké slasti zahalen v černém sametu ozvěny polibků v rytmu svůdných sonetů. Mohutné chorály zde sbory andělů pějí flétny z lidských kostí je provázejí. Tu ve smyslné agónii podzemního chrámu. Vše vytratí se, až ustoupí noc ránu. Ale to není konec, to ví každý z nás příštího večera zde sejdeme všichni zas. Přijdeme smilstvo a rozkoš slaviti. Na věky věků spolu se budeme milovati.

---