Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmějeme se jakoby se nás to netýkalo
Autor
trojort
„Měla bych ti něco říct,“ řekla mezi pokrmy z písku.
Ve šlehačkovém období mluvila jinak.
Většinou si zpívala v cizích jazycích.
Já mluvil pořád stejně.
Hodně jsem mluvil, jak jsem měl v hlavě ty věci.
Vystřihoval jsem si z novin články o lidech.
Nikdy o politice.
Tam se mění jen osoby a postavení, ale rétorika je stejná.
Totálně nudná.
Doufal jsem, že se nikdy nedočtu, že jsme ve válce.
Byl jsem přiotráven sazemi a klubíčky vlny.
Na houpacím křesle ovčí babička vyprávěla pohádky.
Zpoza ní vykoukla hlava.
„Měla bych ti něco říct,“ opakovala ta žena.
Jistěže jsem ji znal.
Jen jsem ji nepoznával
To bych potřeboval vysvětlit.
„Budu muset odejít,“ řekla.
„Kam?“
„Pryč.“
„Na jak dlouho?“
„Navždy.“
„Ty umíráš?“
„Ne. To ty umíráš.“
„Aha.“
„Vlastně už jsi umřel.“
„Aha.“
PS.
Bylo to tehdy tak parné léto.
16 názorů
Moc hezky ztvárněno, je to tím nasazením dialogu živé, navíc právě on korunuje první část, ve které bych vypustil va verše o totální nudě a válce. Zbytečně rozmělňují vtipný verš o stejné rétorice a jen měnících se postavách. A pak s tím parným létem. Ačkoliv tento mírně odlehčuje předchozí a zas tolik nevadí, ale ubírá na brisknosti předchozího dialogu. A třeba ocenit i hezké obrazy, první tři řádky, pak i ten o sazích a klubíčkách vlny, tak nějak poklidně vplývají do jinak zřetelného děje, který zlyričťují a současně napínají mozek.
To mě politika zajímá převelice.
Zajímavé dílo, těžko mu dát nějakou nálepku a zařadit do škatulky. Závěrečný dialog se velmi povedl!
I to se může stát, ale pak je třeba i lépe.
kuba.49vojenciak
před měsícemVau!
Zvláštní, taky teď měla šlehačkové období. Ovčí babičku měla jako malá moc ráda a vlastně jsem teď taky, se svým příjmením, že. Ještě to křeslo... Parádní text.
Když čtu nebo takovyho, zapomínám, že jsem v online prostředí. Vlastně že jsem vůbec v nějakém jenom prostředí.
Zní to tak povedome, jako kdybys mi podával hrnek při návštěvě u sebe doma. Nebo to byl můj hrnek u nás doma?
Zní to naprosto skutečně. "Víš, ani můj život se neodviji teď zrovna bosou nohou trávou." Něco takovyho.
Dík za slova.