Nikdykde ?

Má ZLATOHNĚDÁ...

Dnes jsi za mnou přišla do skládečku v čase kdy již byla KAZITETA pryč. Neviděl jsem Tě přicházet a tak jsi mne krapet přeqapila tím svým čau Miri. Otočil jsem se a odpovídám: Ahoj KRÁSKO! Wim Pane že to vidíš jak je KRÁSNÁ. Úplně xežrání! Žít v pohádce pak já jsem Jejím vlkem a Ona mou KARKULKOU. A dnes jsme spolu prohodili mnohem mnohem mnohem více slov a vět nežli za posledního čtvrt roku dohromady. 

Stoupla sis na paletu a tím pádem jsi byla stejně vysoká jako já. Chtěla ses vrátit na Zem ale já Ti řek´ zůstaň. Poslechla jsi. Teď se přeci můžeme dívat na vzájem do očí aniž bys musela ke mně vzhlížet. I když... Lhal bych že to není jedno z mých přání - ABYS KE MNĚ VZHLÍŽELA! :)

A opět jako jindy jsem se v těch Tvých lískovooříškových očích zcela utopil...

A opět... Jsem byl na pár oka mžiků ve Tvé osobní bublině. Naše hlávky byly od sebe snad jen 34 cm. Hltám Tě očima. Když více nesmím. Sleduji barvu a tvar tvých per které bych chtěl tak mocmocmoc líbat. A všímám si také všech těch droboučkých vrásek kol nich a také kol očí. A stále čekám. Kdy jiskra přeskočí. A vono furt niccc niccc niccc... :)

Máš v očích krvavé žilky říkám Ti. A Ty mi odpovídáš že to je alergie. První co mne napadlo byly pyly. A tak to taky řikám. Ale Ty prej že nene! Alergie na práci! Se musím smát teda... :D

A nebo jsi jen alergická na mne? Dodávám.

Sklopíš hlávku a kroutíš jí jako že nene...

Ale kdybys řekla že jo tak... 

Odpověděl bych že chápu.

Někdy jsem fuckt na zabití.........

Miluji Tě.

Bodka.