Hluboko

Stojím na prahu, bojím se vstoupit,

co skrýváš, za svými dveřmi?

Co skrýváš v těch největších hlubinách?

Jsi jako jako mapa, kterou nedokážu číst,

jsi zapomenutý jazyk, jsi všechno, já chci víc.

Dáváš mi sílu lva, jenže on spí,

dáváš mi něžnost motýla, má vinou zlomená křídla.

Prach věčnosti snesl se na zem,

zem, které dávali jsme svou naději, 

teď však ocitám se hluboko pod ní,

jako sny, které z nás zmizely.