QUIRKOLOGY b)

l

Cheltenham (nebo též Cheltenham Spa, tedy „Lázně Cheltenham“) je velké lázeňské město v hrabství Gloucestershire v Anglii. Podle sčítání lidu v roce 2001 žije ve městě 112 300 obyvatel. Motto Cheltenhamu zní: Salubritas et Eruditio (Zdraví a vzdělání). Cheltenham leží na okraji pohoří Cotswolds a má pověst úctyhodného a bohatého města.

Poněvadž nejsem až zas tak zcela negramot, posnažil jsem se.

Pouzen i připomínkou oné komické přituplosti seriálové postavy vyčouhlého kapitána Hastingse, čili téže vady tentokrát se nekompromisně vztahující i na mne – a proto hned včera večer s účelem nebýt tupý jsem si s brýlemi na nose zaguglil. Dokonce samému sobě i přeposlal mapu zachycující teritorium okolí města Cheltenham ležícího v navigační pozici za deset minut devět téměř nalevo od metropole Londýna.

Pokud bychom tahle dvě města spojili vzdušnou čárou, takřka uprostřed její vzdálenosti se nacházejí břečťanem trpělivě obrostlé zdi učilišť starodávného Oxfordu.

Katie Smith from Cheltenham.

Kniha profesora Richarda Wisemana o quirkologii vyšla v roce 2008, vytištěna ještě v holandštině.

Začal-li jsem se o ni zajímat teprve onehdy, mohu s klidnou myslí napsat, že od jejího vydání uplynulo letos 16 let.

A připočtu-li ještě dostatečnou dobu na její sepsání i provedení tehdejšího výzkumu souvisejícího se jmenovanou Katie Smithovou, ona sama od tamtěch dob zestárla o nejmíň 20 roků, přičemž mohla, a to dokonce několikerým, sňatkem změnit příjmení, nebo se z města Cheltenhamu odstěhovat kamkoli jinam, monami, milý Hastingsi.

Samozřejmě, mohl bych se na ni tázat samotného dnes už profesora Wisemana, který má snad i pro takovéto účely zřízen úřední univerzitní e-mail – nadbíhám případným souvisejícím iniciativám, jež by mohly propuknout mimo mne.

Já sám budu s takovýmto snadným postupem ještě nějakou dobu otálet.

Jednak proto, abych zcela prokalkulovaně dramaturgicky úskočně oddalováním začátku takovéto korespondence zvyšoval napětí psaného příběhu sama tenzí nebo tlakem ovlivněnými případným působením vnějších nebo vnitřních vlivů, které se doposud naprosto nepředpokládaně v souvislosti s procesem psaní samého ještě udějí.

Druhým důvodem mého otálení je dosavadní naprosté manko mé vybavenosti dostatečně reprezentativními podkladovými materiály, jakožto argumenty nutnými ke vstupu do prostředí opravdu akademické diskuze.

Byť je pravdou, že jednu esej na téma quirku jako žánru mám již týdny hotovu – dokonce jsem měl šéfredaktorem ostravské kulturní revue s názvem Protimluv slíbeno, že oněch 8 normostran vyjde v letošním březnovém čísle. Ale kvůli akutnímu přetlaku jiných textů, jak mi dotyčný sdělil, byl můj nárok odsunut až na konec června.

Třeba v takto nabídnutém čase se mi pouhými 3 větami povede dostatečně sečnou pointou ukončit desetistránkovou esej již druhou – v obojím případě, nastane-li taková příležitost, na téma okolností quirku jako případného žánru v tuzemsku publikovaných vůbec poprvé.

Proto takto mrtvý čas čekání v prostředí nedostatku jsem hned dnes ráno začal zaplňovat bezprostředně související fejsbukovou aktivitou, s níž jsem prostřednictvím mesendžru oslovil adresy identit prvních 5 avatarů Katie Smithových majících cosi společného s anglickým městem Cheltenhamem.

Tedy jsem opětovně využil postup i tentokrát, v případě jejich autentického zájmu, velmi snadno k mému prospěch napodobitelný jinými.

Například v jiných internetových prostředích, jinými prostředky a nástroji – jakož i postupy prozatím nemyslitelnými vedoucími však zcela jinými trajektoriemi k témuž cíli, nabádám, sám třeba LinkedIn jako uživatel zřízen nemaje.