Šroubek

„Máte tenhle šroubek?“ zeptá se táta.

Prodavač se zamračí: „Má dost netypickou hlavu.“

„Je na imbus,“ vyhrknu.

„To vidím, kluku,“ odsekne prodavač. Upíná se k jediné myšlence: k cigárku, na který už má teda nárok, „…ale takový nevedeme.“

„Je od rakety,“ dodá táta.

„To se mi nezdá.“

Zatahám tátu za rukáv: „Není mi dobře.“

„Vydrž,“ zašeptá. Pohladí mě po hlavě, kterou opět zdobí pleš. Falešné vlasy mi slezly. Bojím se, aby vydržel obličej, než koupíme šroubek, který nám zaručí návrat domů.

„Pospěšte si prosím. Musíme se vrátit na Abrasax, než se rozpustí pozemské krytí.”

Prodavač si odplivne. Už aby šli do kelu.

„Zkuste osmičku.”

Podává tátovi šroubek. Kdyby tušil, kdo ve skutečnosti táta je, choval by se k němu jinak.

Táta si ho prohlédne ze všech stran. „Je to on!“

„Hurá,“ zajásám. „Jsme zachráněni!“

Skočím tátovi do náruče. Běžíme zaplatit k pokladnám jako otec a syn, tuhle hru musíme dohrát až do konce.

Prodavač zůstane stát mezi regály.

„Co se stalo, Péťo?“ zeptá se ho kolegyně z elektra.

„Vystřelili si ze mě, to je celý.“

„Půjdeš na cigárko?“

„To víš, že jo.“