Vesmír

Vesmír

1

moje vesmírný přestavy lomcujou mym tělem

bránim se jak můžu nechci být smeten

do víru myšlenek a nemoct potom ven

co by ze mě bylo další jetej blázen

nemoch bych už ani upadnout na zem

neuměl bych myslet a nevěděl kde jsem

stejný by to bylo přes noc i přes den

a přece chvílí srpen a chvílí leden

teplo a chlad, obě mám rád

ale člověk musí vědět co si zrovna dát

do horkýho kafe si nedám kostku ledu

do sladkýho čaje nepřidám víc medu

tohle by se ztratilo už bych nebyl schopen

myslet být a útočit slovem

moje vědomí, myšlení logický věci

najednou by byly abstraktní kecy

co projdou hlavou jako lidi metrem

byl by ze mě malej lístek unášenej větrem

proto kolem vesmíru co je kolem vás

by svůj vlastní měl mít každej z nás

malý velký místo uprostřed svý mysli

kde příčetnost šílenou dobu přespí

je pravda nesmí spát příliš dlouho

jen potud aby se naplnila touhou

zvednout hlavu a zas vyrazit do boje

za pravdu za čest a za životní postoje

uvnitř mý hlavy nebudou nikdy rozbroje

ať si se mnou co chce jak chce lomcuje

moje pevnost neni ze dřeva ani z kamene

cokoliv se rozbije hned je zpravené

je obrovská a přece menší než kamínek

já mám v hlavě hrad postavený z myšlenek

za ní se skrývaj mýho vesmíru dimenze

a v nich pluju já tam dobře cítím se

 2.

 neznám nic co zničí tyhle hradby

nemůžeš se dostat do opevněný stavby

bez toho, abych to já sám chtěl

nejdřív ukaž že jsi přítel

a jestli to pán galaxie vezme na zřetel

to jsem jako já, jen tak abys to věděl

pak se otevře brána do mýho vesmíru

nemusí ti sedět, je mi šitej na míru

možná uvidíš sem tam černou díru

pomoz mi ji spravit obnovit víru

ve věci v lidi a v zaručeny pravdy

za odměnu čestný místo tady dám ti

protože i tam uvnitř nemusím být sám

aspoň ne vždycky myslim že pravdu mám

v mým vesmíru je pár lidí na který dám

a ať už na tom vydělám či prodělám

mám je rád, cokoliv pro ně udělám

né každej tohle právo dostane

tak často se mi v týhle době nestane

že na domovský planetě kosmická loď přistane

a dostane hned důvěru, tak to teda ne

né všichni co proplouvaj širokem a dalekem

hledaj nový planety s dobrým záměrem

maj na palubě zbraně a hodlají je použít

nechtějí milovat jen kořistit a zneužít

ale jestli chtějí náš vesmír k tomuhle využít

bude je to bolet, nemám za potřebí postrašit

i já jsem ozbrojen a dovedu se prát

za myšlenky věci lidi který mám rád

nejsem hrdina ale nejsem ani srab

a jestli bude potřeba nebudu se bát

budu bránit svůj vesmír bez něj žít nemůžu

i všem svým přátelům v tomhle pomůžu

nepřátelský živly spolu s nima přemůžu

a pak zase v klidu plout vesmírem můžu

vlastně né jen já teď poplujeme všichni

a jsi-li dobrá bytost tak moji ruku chytni

i v mý malý hlavě je pro všechny místo

tak buď v pohodě bude líp vím to